V průvodcích se píše, že The Pinnacles je jeden z nejhezčích treků přes noc na Novém Zélandu.
Výšlap se dá v klidu jít během jednoho dne 3 hodiny k hutu , 40 minut na vrchol a zpět obdobně. Takže v závěru to může trvat 6-8 hodin podle rychlosti vaší chůze.
My jsme si, ale zvolili zůstat přes noc v hutu 8.3.2020. Proč? Chtěli jsme vidět na úplném vrcholu západ slunce a také jsme první krok vyšlapu započali až někdy odpoledne- vše nejde naplánovat přesně 😁
Důležité info⤵️
🏞 jedná se o loop track takže můžete jít dvě různé trasy
🏞nadmořské výška 759 metrů
🏞Pinnacles hut má 80 lůžek a je lepší v sezóně zarezervovat dopředu
Jak probíhal náš vyšlap ⤵️
Ráno jsme si prošli město Coromandel a jeli hodinu k informačnímu centru DOC koupit si lístky do Hutu. Bylo už po poledni což nás nějak netrápilo, protože (jak už jsem psala) jsme se tento jedno denní vyšlap rozhodli rozdělit na dva dny a to hlavně kvůli zmíněnému západu slunce.🌅
Po online rezervaci v info centru, jsme se vydali k Trestle view campsite, kde jsme nechali přes noc zadarmo zaparkované auto (ovšem pokud chcete na tomto parkovišti spát stojí to 8$ za osobu.) Cesta k parkovišti trvala asi 20 minut po nezpevněné silnici. Míjeli jsme spoustu dalších parkovišť/ low cost kempů, kde také můžete auto nechat a vyšlap si tak prodloužit.
Když jsme dojeli na místo určení, začali jsme vařit v autě jídlo a připravovat se na vyšlap přes noc.🌚
Ivan si vzal celou krosnu což mě přišlo celkem zbytečné a tak jsem si vzala pouze malý batoh.
Problém nastal, když jsem si uvědomila, že jsem před měsícem prodala spacák, protože jsem myslela, že už ho nebudu potřebovat. Vzala jsem tedy provázek a zamotala si peřinu.😁 Vznikla z toho hláška peřina na cestách.
Najedli jsme se, načepovali 2 litry vody, zabalili a vykonaly potřebu na nejhorším záchodě co jsme na Zélandu viděli (plechová roura do země.)
Jelikož se jedná o loop track, můžete si zvolit na oba směry dvě různé varianty, jak ho jít. My osobně jsme výšlap započali na stezce Billy goat trek. V prvních pár krocích jdete po kamí
nkách přes téměř vyschlou říčku a hned začne mírné stoupání.👆 Celý vyšlap se střídá chůze z kopce a do kopce- není to jen strmák nahoru.Občas je i rovinka.
V první části jsme potkávali staré koleje vedoucí do kopce nebo cedule před otevřeným prostranstvím upozorňující, aby jste se kvůli padajícím kamenům na tomto místě nezdržovali. Taky jsme viděli skalní útvary a nádherné výhledy. Prošli jsme i místem, kde můžete přespat se stanem.
Došli jsme až k rozcestí, kde jsme se napojili na cestu The Pinnacles Track. Pak už trvalo jen 30 minut než jsme došli do Hutu.
Celkem jsme poslední minuty spěchali jelikož západ slunce měl být brzo a my jsme to moc nevypočítali.
V Hutu nás přivítal ranger, řekl nám pár pravidel a zkontroloval zamluvená místa.
Rychle jsme si vybrali lůžko. Jelikož to byly podlouhlé palandy chtěli jsme být dole a jelikož tam byly dvě místnosti vybrali jsme tu, kde nebyli děti co tam pořvávali.
Nechali jsme tam věci a čekal nás ještě výstup na úplný vrchol, abychom si užili západ slunce. ✌
Trvalo to asi 30 minut než jsme se doslova vyškrábali a vyšplhali po schodech a hlavně kovových žebřících zakovaných v kamenech.
Na vrcholu jsme si našli místečko na hraně toho nejvyššího bodu a čekali až se žlutá koule dostane za hory.🌞
Ačkoliv bylo trochu mračno, tak i přesto se krajina zalila oranžovou barvou a stálo to za to si počkat.
Nebyl to úplně perfektní západ slunce, kdy vás po celou dobu zalije slunce teplem, ale bylo to příjemné vyšplhat si to na vrchol. Nebyli jsme jediní, kdo měl tento nápad. Skupina holek si tam dokonce otevřela šáňo. A myslím, že zrovna toto místo je celkem na západy populární.
Na cestě zpět už vyšel měsíc a my si svítili čelovkou.
Noc v tomto hutu byla upřímně tou nejhorší na Zélandu. 20 lidí, 20 chutí. Někdo chrápal, někdo smrděl, někdo přišel až o půlnoci a měl nutkání své pocity vyprávět ostatním, někdo se ve dvě ráno stěhoval z jedné místnosti do druhé a všichni měli ráno budíky na jiný čas. Pár lidí svůj budík ani nevypnulo.
Nebylo tedy překvapením, že východ slunce jsme zaspali a těšili se zpět do domku na 4 kolech.
Zpět jsme to vzali druhou stranou, která začínala po hutu na tom samém The Pinnacles track, ale odbočili jsme a navázali na Webb creek track, který měl pár lanových mostů a spoustu schodů takže jsme nakonec byli rádi, že cestu tam jsme zvolili jinak.🥵
Peřina přežila a my se po teplé sprše v bazénu těšili na klid našeho vanu a vůní naší postele.
A budík? Nebyl třeba. Východ slunce jsme sledovali u pláže z otevřených dveří v posteli a tichu.