Jestli se nacházíte poblíž města Rotorua na Novém Zélandu, určitě doporučuji raft. A ne jen tak ledajaký sjezd.
Na řece Kaituna se totiž nachází vodopád Tutea, který měří sedm metrů a je největším komerčně sjízdným vodopádem světa. Můžete si tak užít peřeje pátého stupně a mít skvělý adrenalinový zážitek.
NÁŠ DEN NA RAFTU
Vyrazili jsme se společností Kaitiaki Adventures autobusem přímo z města Rotorua.
V autobuse jsme byli nadšení a já celkem vyděšená, protože nejsem úplně nejlepší plavec.
V autobuse jsme zjistili, že s sebou nemáme vodotěsný kryt na kameru, takže z celého promočeného dne máme pouze fotky a samozřejmě nezapomenutelné zážitky.
Když jsme dorazili na základnu, dostali jsme všichni neopren včetně bot, vestu a helmu. Museli jsme mít akorát svoje plavky. Pak už jsme jen dojeli k řece s naloženým raftem na autě.
Na místě nás zaškolil náš kormidelník. Řekl nám co dělat při sešupech, co znamenají jeho povely a samozřejmě bezpečnostní pokyny. Takže opravdu není potřeba předešla zkušenost, vše se dozvíte tam.
Pak náš instruktor prosil vodu v Maorské řečí, aby nás donesla bezpečně do cíle.
Když jsme nasedali do raftu klepali se mi nohy. No jo jsem holt posránek než zjistím, jak je to bezvadný.
Hned po pár minutách a pár peřeji nahozených zatáčkách jsme pocítili, že voda je hezky teplá, okolní břehy jsou porostlé bujnou vegetací a cítíte se, jako když proplouváte džunglí. Teplotu vody ovlivňoval déšť z předešlého dne a taky samozřejmě to, že Rotorua je termální oblast a řeky tu jsou teplé.
První vodopád byl maličký a projeli jsme ho ,,suchou nohou." Jen takové menší houpnutí.
Voda byla plná peřejí, nic klidného. Pořád se to dalo zvládnout s dobrým vedením našeho lektora.
No a pak jsme s raftem zastavili. Na rozbouřené řece je nemožné zastavit takže, abych to uvedla na pravou míru- náš instruktor se chytl provazu zavěšeném na stromě, aby nám řekl pár věcí před velkým sešupem.
Pak pustil provaz a najednou se mi rozbušilo srdce. Pokyny byly jasné: pádla dát podélně, dřepnout dolu, držet se lana a nechat se svést vodopádem. A třeba se i modlit.
Vodopád nás potopil pod načechranou vodu a nebylo znát, kde je vrch a kde dno. Pak nás peřeje vyplivla do svých klidnějších vod opodál. Trochu jsme se nalokali, ale vynořili jsme se plný smíchu a naštěstí všichni v raftu.
No a teď přijde ten největší vodopád, alespoň jsme si to mysleli. Ale zjistili jsme, že ten největší už máme za sebou. Nepřišel nám tak vysoký, protože předešlé dny pršelo. Hladina byla tedy vyšší a proto sešup nebyl tak obrovský, jak jsem se obávala.
Nejvíce jsem se obávala, že budu ta ztracená ovečka co vypadne z raftu, naštěstí jsem se držela, jako klíště.
Avšak další sjezd nás pořád čekal. Byl to spíš větší splav, ale u něj jsme asi čtyřikrát najeli na vlny, které nás nahazovaly a odrážely opodál. Potopili jsme se půlkou raftu do vody, protože její tlak nás stahoval Prostě taková ta konečná sranda- třešnička na dortu, aby jsme nebyli moc suchý či co.
Celé naše dobrodružství fotila ze souše fotografka a tak máme krásné vzpomínky i zdokumentované a to včetně všech těch ksichtů a grimasů, když se člověk nalokal a mžoural s mokrými řasami.
Rozhodně se před výpravou nedívejte na videa, protože to byl akorát zbytečný strašák kvůli, kterému jsem si málem nechala tento zážitek ujít.
Určitě doporučuji. A pokud se bojíte nebo máte obavy, znamená to, že zažijete úžasný zážitek.
Stačí poslouchat instrukce a odhodit strach.