top of page
  • Writer's pictureVeru Diblíková

Tongariro Alpine crossing

V červenci 2019 jsme po třech měsících práce v kempu, začali naší cestu napříč Novým Zélandem. Cíl cesty byl jih jižního ostrova. Dali jsme si na to 2 měsíce. Jedna z prvních zastávek, byl nejpopulárnější trek Severního ostrova Tongariro Alpine crossing.


Celý výšlap má 19,4 km. Zima byla v plném proudu a to, že kolem Tongarira je nejchladněji jsme začínali moc dobře pociťovat. Prošli jsme pár okolních treků a vodopádů, než jsme se vydali na hlavní trasu. V info centrech, kde jsme se ptali na výšlap, nás upozornili že v toto roční období je to velice riskantní jít bez průvodce. Takže už nám nabízeli letáček s cenou za placené exkurze. Poděkovali jsme, ale odmítali jsme si připustit, že by nebyla jiná možnost.


Zima nás donutila zaplatit si kemp, kde jsme si mohli dát horkou sprchu a ohřát nohy u krbu. Taky navařit pořádný žvanec na cestu. Shodou okolností, jsme večeřeli u stolu kde byl další pár z Čech. Dali jsme se do řeči a pozvali je jestli s námi nechtějí jít na zítřejší tůru. Souhlasili a hned jsme se dali do vyhledávání informací. Počasí hlásili slibné, ale zádrhel tu byl. Autobusový svoz, který veze turisty z jednoho konce na druhý (pro vysvětlení z cíle zpět na start) přes zimu nejezdí. V tu chvilku jsme to vzdali, protože nebylo možné v jeden den ujít cestu na jeden zátah obousměrně, abychom se dostali zpět k autu. Během toho nám do řeči skočil jeden Anglán, protože si všiml, že máme rozloženou mapku celého okruhu. Řekl nám, že výšlap šel dva dny po sobě a že se chystá zítra znova, protože mu nepřálo počasí. Takže nám vymluvil, abychom vše rušili a že půjde s námi do půlky (Red Crater) a zas zpět. Což už znělo dost reálně.


Vstávali jsme kolem šesté ráno. Vydali jsme se na Tongariro 7.7.2019 Nejdříve jsme zajeli do půjčovny maček, kde je museli nastavit podle našich bot. Samozřejmě tam půjčovali i prodávali jiné vybavení.




Malé rady jak se připravit na podobné výšlapy?


➡️1. Hlavní je neustále sledovat počasí. I pár hodin předem se může měnit. Na oficiálních stránkách www.tongariroexpeditions.com je vše podrobné.



➡️2. Tongariro crossing není okružní trasa, takže začínáte a končíte na úplně jiných místech. Normální řešení by byl autobus, který vás odveze. Jak jsem již psala ten, ale v zimě nejezdí. Možnost je si zařídit odvoz, který bude na konci treku čekat a nebo jít do půlky k Red crater nejvyššímu bodu výšlapu (1886 m.n.m) a zpět. Další možnost je si s kamaráda prohodit auta na obou koncích.


➡️3.Pro jistotu si půjčte mačky za 15 dolarů (my je sice měli, ale jen se nám houpali na batohu.)


➡️4. Vhodné oblečení na velkou zimu i velké teplo. Nejlepší je mít 3 vrstvy, abyste mohli různě kombinovat- přece jen se budete pořád svlékat a zas oblékat. Termo prádlo, na to bavlněnou mikinu a zimní bundu s kapucí- nejlépe vodě odolnou. Neprodyšné kalhoty a pod ně také termo prádlo. Čepice a rukavice nezbytné. SLUNEČNÍ brýle- bez nich jste téměř slepci, slunce se odráží od sněhu a hodně září. Hike boty nejlépe kotníkové a teplé ponožky. Zkušeným asi nemusím psát, že nejlepší volbou bude materiál merino.


➡️5. Další potřebné věci, jako opalovací krém (věřte, že nahoře se spálíte hodně snadno) balzám na rty, dostatek jídla a vody popř. termosku s čajem. Věci na převlečení. Toaletní papír, však to znáte -když to na vás přijde. No a čelovku,nikdy nevíte.


➡️6. Možná si dejte i menší rozcvičku.




Jakmile jsme měli mačky vyjeli jsme směr parkoviště u treku. Už u parkoviště nás čekal nádherný pohled na horu.

V první fázi výšlapu jsou spíš dřevěné chodníky okolo vodopádu Soda stream, což je lážo plážo. Sníh je jen místy. Pak následuje část s názvem Ďáblovi schody-jak už název vypovídá, první větší stoupání. Je tam spoustu míst, kde si můžete dát přestávky. Celou cestu jsme nepotkávali nikoho jít samostatně, pouze spoustu skupinek s průvodcem. Všichni měli vybavení, jako by lezli na Everest a hrozně jim to trvalo. Co jsme tak viděli zastavovali snad každých deset metrů.

Po posledním schodu nás čekala dlouhá pláň, která už byla zcela pokryta prašanem. Kolem dokola zasněžené hory, krajina jako z pohádky. V tom sněhu nám připadalo, že jdeme snad na místě. Pláň byla nekonečná a sněhu místy po kolena.




Poslední zastávka před stoupáním na Red Crater byla obohacena čajem a sváčou. Celé poslední stoupání jsme šli po kraji ovšem nemohu vám popsat přesně, jak to vypadalo dál. Začala totiž přesně v tu chvíli sněhová vánice. Neviděli jsme metr před sebe natož kolem sebe. Skupiny před námi zdržovali, ale alespoň nám hůlkami udělali důlky, kterých jsme se mohli chytat. Vlasy, které mi čouhali z pod čepice začali pomalu tvrdnout, nemluvě o nudlích u nosu. Chvilku jsme přemýšleli, že to vzdáme, ale Anglán nám dodal kuráž. Prý už jen pár metrů. A měl pravdu.

Nahoře jsme byli nadšení,když jsme se mohli dotknout kuželu znázorňující vrchol.



Podle fotek na instagramu tu bývá krásný výhled na Emerald lakes, my ho ale viděli jen v mlze a místy pokud zafoukal vítr. Vánice totiž nepřestala. Schovali jsme se do závětří, abychom si oblékli další vrstvu. Čekali jsme až přestane alespoň sněžit, abychom viděli na cestu zpět.

Na zpáteční cestě dolu začalo pršet a sníh byl mokrý. To vám moc nepřidá, když vás bolí kolena a do obličeje vám stříká déšť se sněhem.



Celý trek je dobře označen vytyčenými kolíky, takže i v mlze je dobře vidět. Naštěstí tam byli, protože cesta byla občas matoucí. Byli jsme rádi, když jsme opět po 8 hodinách, viděli naše auto. Nechtěli jsme platit další noc v kempu, ale představa teplého krbu nás tam dostala. Kromě velké únavy, rozmočených prstů a spáleného obličeje jsem myslela, že mám zápal plic. Každý nádech bodal a pálil, následně začal i škaredý kašel. Krb v tu chvilku byl spíš můj nepřítel, protože můj spálený obličej byl celkem citlivý. Vzala jsem výhřevnou lahev a spala s ní v obejmutí. Ráno už bylo vše v pořádku. Opravdu, ale potvrzuji že nejvíce zima v autě nám z celého Zélandu byla právě zde.


Každé období tam má své kouzlo, ale pro mě milovníka kombinace sněhu a slunce to bylo jako z pohádky a to i přes nezdárný konec. Zasněžený vrch sopky, no to je přece něco neuvěřitelného.

Nezapomeňte, že bezpečnost nade vše. Nám počasí přálo,ale jak jste se dočetli změnit se může během chvilky.




64 views0 comments

Recent Posts

See All

コメント


bottom of page