top of page
  • Writer's pictureVeru Diblíková

Golden bay

Záliv Golden bay na mapě vypadá jako kiwík a nachází se na severozápadním rohu jižního ostrova.

Projeli jsem si to tam v únoru 2020 během dvou dnů.


Tento den jsme započali ve městě Takaka, které bylo celé v hippie stylu- oblečení, výzdoba i jídlo- moc pěkné malé městečko. Jeli jsme k hlavní senzaci, kterou jsme toužili vidět už hodně dlouho a tou jsou Farewell spit. Nechali jsme auto na parkovišti u moře a vydali jsme se na cestu po tenounké pláži, ale během chvilky přišel menší příliv, takže jsme museli sundat boty a dojít to po kotníky ve vodě což nebylo tak špatné, kdybych si nepíchla něco do chodidla.

Šli jsme asi 30 minut a pořád nikde nic. Nic co nás tam mělo čekat, výhledy byli nádherné, ale pořád ne ty co jsme čekali. Už jsme to vzdávali, že půjdeme zpět když v tom nám nějaký pocestný řekl, že jsme kousek od místa, ale že ho nebude vidět hned na první pohled, protože je schované na boku v křovinách. Prý to poznáme podle hroudy písku padajícího až do vody. A co, že vlastně onen zobák na mapě má být? Proč jsme tam šli? Co je ta senzace?


No přece největší Novozélandské duny o velikosti 26 km souše a dalších 6 km pod hladinou moře. Je dovoleno projít jen určitou část jelikož dál je písek velice nestabilní. Nám to bohatě stačilo na to se vyřádit (viz.dole album fotek.) Slunce žhnulo, ale zároveň foukal vítr, tak bylo těžké vybrat si jestli si vzít mikču na sebe nebo do batohu, tak jsem ji využila, jako pokrývku hlavy. Písek byl horký a bez bot to bylo opravdu těžké. No skoro, jako poušť. Krásný zážitek, kterým ale den nekončil.



Posunuli jsme se kousek dál, asi 8 km po nezpevněné silnici, takže s naším vanem 30 minut cesty. Dali jsme si menší zastávku u koní a v krásné kavárně, která měla všude houpací sítě a páva hned u kasy. Kavárna byla na parkovišti k onomu místu, kam jsme jeli.

Zde jsme navštívili pláž, o které se říká, že je jednou z nejkrásnějších na světě - Wharariki. Většina z vás, kteří používáte v pc systém Windows jí určitě znáte, protože je to jedna z nejčastějších úvodních tapet.

Já sama, už od počátku koupě tohoto laptopu jí mám automaticky nastavenou a byla pro mě tedy radost toto místo vidět na živo. Ostatně fotka posloužila i jako úvodka tohoto článku.

Cesta k pláži vede přes farmu. Část cesty je písčitá a kousek jsou opět menší písečné duny.



Pláž je na koupání nebezpečná a celkem dost nám foukalo, tak jsme se pouze kochali krásou a žádné koupání se nekonalo. Občas jsme cedili písek mezi zuby. Měli jsme však štěstí, že se sedm tuleních mláďat rozhodlo koupat v ,,bazénku,, na pláži asi metr od nás- nálož roztomilosti. Jejich maminka je kontrolovala opodál, ale viděla že pokud se oni samotní nepřiblíží k nám, tak my je rušit nebudeme. Bylo tam i pár dalších lidí, ale ty měli trošku smůlu, že se zrovna neprocházeli, jako my na té straně bazénku.




Na pláži jsme také našli jeskyni,v které jsme relaxovali a smočili alespoň nohy. Ačkoliv bylo léto, vítr dost ochlazoval vzduch a pocitově bylo chladno. Pláž byla plná menších medúz, které vypadali jako kapky nějakého slizu, radši jsme se snažili na ně nestoupnout.

Na cestě zpět jsem ztratila mobil a jelikož spadl do písku ani bych si toho nevšimla, kdyby na mě nějaký starší pán nevolal jestli jsem neztratila mobil. No poučení zní- když jste někde, kde je písek nedávejte si mobil do zadní kapsy. Neuslyšíte, že vám vypadl.


Den se chýlil ke konci a až na tu třísku v chodidle, kterou jsem mimochodem vytáhla až o týden později, to byl nádherný den.


Zakončili jsme ho sledováním hvězd ve free kempu, kde nebylo ani malé světýlko, takže šli krásně vidět. Kéž bych byla dobrý fotograf a měla vyfocené i ty hvězdy.

Ten stejný víkend jsme byli asi 3 dny bez signálu jelikož jsme se účastnili festivalu daleko od civilizace,ale o tom zas příště.



27 views0 comments

Recent Posts

See All

Comments


bottom of page