Říká se: ,,kdo si počká, ten se dočká .'' Nám se to potvrdilo v říjnu 2019, kdy jsme se vydali na pěti hodinovou expedici na největší Novozélandský ledovec.
Tři dny jsme čekali až se nám ukáže nejvyšší hora Nového Zélandu schovaná pod mraky. Čekat se vyplatilo.
V den, kdy nám nestačilo horu vidět jen ze země, ale rovnou z osobního letadla bylo až neuvěřitelně krásně.
Letadlo po přistání
Jako ve všech dobrých společnostech i zde jsme dostali podrobné bezpečnostní pokyny před odletem. Dostali jsme spoustu vybavení, které jsme nejdříve museli vyzkoušet.
Do letadla se naložilo pár věci a mohli jsme letět. S průvodcem nás bylo celkem pět. Pilot nás pouze vzal na místo a následně vyzvedl na konci expedice.
Po půlhodinovém letu s krásným výhledem na zasněžené kopce, ledovec a jezírka jsme doletěli na naprosto nedotčený sníh. Potom, co nás letadlo nahodilo sněhem, jsem nazula sněžnice a cítila se bezvadně. Kolem dokola jen zasněžené hory, slunce a neskutečné ticho. Nemluvě o čerstvém vzduchu, který nás doprovázel. Nadechnout se tam bylo, jako dar.
Celou expedici jsme museli být přivázaný na laně a jít za sebou, jako kačenky. Museli jsme následovat stopy našeho průvodce a lano muselo být polo napnuté- nikdy moc volné ani moc napnuté. Každý krok jinam by mohl představovat riziko. Pukliny byly na spoustě míst a pod sněhem je nebylo vidět. Na první pohled čistá, bílá pláň. Avšak, když se člověk koukl pořádně viděl několik děr hlubokých i několik desítek metrů. Občas jsme v dálce uviděli i lavinu.
Nejkrásnější však byli velké útvary z ledu. Průřezy měli nádherně modrou ledovcovou barvu. Toto bylo jediné místo, kde jsme se mohli z lana odepnout a zkoumat okolí, ale opět pouze ve stopách průvodce, které udělal během naší svačinky. Do pár průřezů jsme mohli jít a ochutnat rampouchy i chuť ledovce. Následovalo zahřátí čajem, ale díky slunci bylo takové teplo, že jsme si do čaje dali dokonce led.
Poslední kilometr byl méně nebezpečný a proto průvodce navrhl, abychom si vyměnily role a k letadlu šli v čele my. Dal nám menší rady a upozornil nás, že je tam i sešup, který budeme muset sjet po zadku. Celkem zajímavé- bobování s lanem v pase. Ivan mě za sebou táhl, jako pejska na vodítku, kterému se zrovna nikam nechce.
Letadlo bylo vidět z dálky a cílová rovinka byla opravdu nekonečná. Slunce nemilosrdně žhnulo a padesátka opalovák opět zklamal. Měla jsem spálený nos i uši. Posledních pár minut patřilo radovánkám ve sněhu u letadla. Koulovaná, sněžný andělé nebo třeba salta do prašanu. Sněhuláka jsme bohužel nestihli. Na cestě zpět, Ivan dostal tu čest sedět vedle pilota a vidět všechno z první ruky. On musí mít vždycky nějaký to přednostní místo a já seděla vzadu s pěšáky.
Do dnes tento zážitek bereme, jako jeden z nejlepších na Zélandu.
Co jsme tedy zažili? ✈viděli jsme největší horu Mt. Cook ( 3724 m.n.m.) z ptačí perspektivy. ✈ viděli a procházeli se po největším ledovci jménem Tasman (24 km dlouhý, rozloha 92 km čtverečních) a další ledovce např. Murchison .
✈ obuli jsme si sněžnice ,v kterých jsme šli celou expedici ✈ bobovali přivázaný na laně a smočili si zadky ✈ ochutnali jsme čerstvý ledovcový sníh ✈ viděli a zřetelně slyšeli, jak se valí lavina ✈ ačkoliv se to nezdá, tak jsme se i málem upekli teplem díky slunci, které bylo na dosah ruky ✈ schovali se do stínu jeskyně z čiře modrého ledu ✈ Ivan se proletěl na cestě zpět, hned vedle pilota
Děkujeme společnosti Mt. Cook Glacier Guiding za propůjčení vybavení (sněžnice, popruhy, lana, veškeré oblečení,..) a za úžasného průvodce díky němuž jsme měli pestrý program, spoustu informací a pocit bezpečí.
Třešničkou na dortu bylo, že kromě popáleného obličeje jsme si málem také odvezli vysílačku, která nám byla svěřena v případě, že se našemu průvodci něco stane, ale byla poctivě vrácena.
Úžasný zážitek , na který se jen tak nezapomene. Při nejmenším mi ho bude připomínat každou zimu, nákrční šátek, který jsme dostali.
A aby toho v ten den nebylo málo, tak jsme si ještě vyšli okolo 1750 schodů na výšlapu Red Tarns.
Dole můžete vidět vesničku Mt. Cook
MRKNĚTE NA NAŠE VIDEO NA YOUTUBE https://www.youtube.com/watch?v=mVwAMWujWUk 
