top of page
  • Writer's pictureVeru Diblíková

Bio farma-Francie

Po sběru vína jsme seděli s krosnou u řeky a nevěděli co dál. Bez auta, bez budoucího plánu i bez jakéhokoliv nápadu co s námi teď bude.




Seděli jsme tam u toho slunečnicového pole a čekali, že tam asi i přečkáme noc. Do ČR se nám nechtělo a tak jsem vzala do ruky mobil a začala hledat práci na fb stránkách.

Možná už víte, že jsme v takových situací kdysi byly a vždy jsme si dobře poradili. Třeba na Zélandu, kdy jsme během jednoho dne sehnali práci, bydlení a koupili auto.

Poradili jsme si i tady a během hodiny měli náhradní plán.

Museli jsme však jednat rychle jelikož práce byla na úplně druhé straně Francie a my neměli auto ani odvoz. Po domluvě s nadřízeným jsme začali vše řešit ( díky bohu za dobu internetu.)



Šli jsme tedy 5 km na vlak se vším co jsme měli. Ještě, že jsme měli boží krosny, z kterých lze udělat i kufr na kolečkách. Následně podstoupili tři přestupy, dali jsme se do kupy ve městě Remeš. Tím "do kupy" myslím, že jsme si vzali na dvě noci hotel a smyly ze sebe špínu sběru vína, vyprali si a dali do pořádku všechny věci.

Po dvou dnech jsme jeli 6 hodin Flixbusem do Štrasburgu, tam tramvají na vlak, vlakem do prdeláková, kde na nás čekal náš šéf a vzal nás autem do vesničky, kde bylo asi 50 obyvatel.

Zkrátka a dobře našla jsem tuhle bio farmu a chtěli nás na sběr dýní. Nakonec toho bylo mnohem víc než jen dýně a na delší dobu než jsme čekali.



➡️Délka práce: 2,5 měsíce

➡️Plat: 13 EUR na hodinu

➡️Pracovní doba: 7:30 až do doby, kdy je vše nasbíráno nebo doděláno. Většinou do 16:30.


➡️UBYTOVÁNÍ: první měsíc jsme spali ve stanu na jejich pozemku (kuchyň, wc a koupelna k dispozici) a následně zdarma ve studiu několik km od farmy. Dostali jsme firemní auto, abychom se tam mohli dostat.


➡️Náplň práce


Zde krátké video z toho co jsme tam dělali


Ačkoliv jsme byli najatí na sběr dýni, dělali jsme tam s každou zeleninou co mají.

V září byly ještě horké dny, takže jsme dělali venku na polích. Od října jsme na polích dělali méně a od půlky října už jsme dělali pouze v jejich malé firmičce, kde se zelenina připravovala k prodeji.

Zde výpis pár věcí co jsme tam dělali. Pro představu si pusťte video nahoře.

Každá zelenina má svůj vlastní postup a vzhledem k tomu, že šlo o bio farmu, kvalita byla na prvním místě.




Brambory

To byla naše práce prvního dne. Traktor vezl vyorávač s pásem, u kterého jsme stály my a za jízdy přebírali brambory. Během chvilky člověk musí třídit brambory, které jsou nějak poškozené a vyhazovat hroudy hlíny, které se společně s nimi hromadili na páse.

Pokud nezvládáte koukat na mobil během jízdy v autě, tohle není nic pro vás. Traktor pořádně hopsá a samozřejmě koukáte pořád dolů. Když už je korba plná brambor, jede se k velkým dřevěným boxům a tam se to vysypává.




Dýně

Jelikož se blížil Halloween a podzim ( ve znamení dýňových polévek) tak se taky muselo sklidit spoustu dýní. K tomu je potřeba mít dobré zahradní nůžky a umět dobře dřepovat. Jeden den se stříhá dýně s kusem stonku a druhý den se v tom řádku chodí a sbírají se dýně do dřevěných boxů. Je to hodně ohýbání, nošení a chození. My jsme měli asi 30 stupňů. Nedokážu spočítat kolik dřepů jsem za den udělala. Posledním krokem bylo dýně pořádně umýt ve velkém stroji, který měli uvnitř haly. Po umytí se dýně leštili a dávali podle dané váhy do krabic. Také jsme je třídili na velké a malé. Následně jeli do obchodů k prodeji.

Měli jsme dýně hokaido, máslové dýně a ozdobné dýně obřího vzrůstu.

Stejně jsme postupovali i při sběru patisonu s tím, že jsme je třídili na žluté a bílé.

Některé dýně opravu rychle plesnivěli a ty jsme pak vyhazovali. Říkali jsme jim poubelle- odpad.

Nikdo tam nemluvil anglicky (jenom jedna Thajka) takže jsme se museli učit francouzsky slova jako petit (malý), gros (velký) a samozřejmě základní fráze.


•Květák a brokolice

Oba druhy zeleniny se mohli sbírat až při správné velikosti a barvě. Květák se musel nejdříve ukrýt listy, aby nezežloutl ze slunce. Obě košťáloviny se odkrajovali mačetou, stejně tak jako jejich přebytečné listy na stonku. Oboje se následně krájelo do různých polévkových balíčků dělaných pro obchody.


•Mrkev

Nebyla jsem přítomna u sběru, ale pouze u čištění. Bylo jich opravdu mraky. Každý den se mrkve čistili od bahna ve speciálním stroji a my jsme je pak akorát třídili podle velikosti .




•Cibule

Toto byla má oblíbená činnost, ani nevím proč. Měli jsme žluté a červené cibule. Mojí prací bylo připravit si štítky, navážit roztříděné cibule, následně na speciálním stroji zadělat do síťky a narovnat do krabic.


•Pórky

Tato práce byla opravdu "mokrá." Museli jsme na sobě mít gumové pláště, gumáky a rukavice. Každému pórku jsme sloupli vrchní vrstvu, oklepali ho od hlíny a namáčeli do kádí s vodou. Z té kádě jsme to museli tahat mokré ven, takže jsme se vždy namočili. Potom to šlo opět do speciálního stroje, který dočistil zbylé nečistoty tryskami vody.


A další zelenina s kterou jsme pracovali byl fenykl, saláty, tuříny, celer, cukety,..

Po každé práci uvnitř jsme museli celou firmu uklízet.


Další práce ke které jsem se občas dostala byla v přípravně ,,balíčků." Takové ty zeleninové balíčky, které si koupíte v obchodě na polévku. Bylo jich asi 15 druhů.


Každý pátek a sobotu přímo na farmě probíhal menší trh a náš vedoucí tam občas vařil dobré mňamky, jako bramborákový burger, obdobu halušek nebo dyňovou polévku. Na trhy chodili hlavně místní, jelikož obchod měli vzdálený asi 30 minut autem.


Tato farma jede celoročně, takže proč jsme tam skončili?

Zima se blížila a my chtěli skončit už začátkem října. Jenže k našemu překvapení nás vedoucí přemlouval ať zůstaneme a den před bodem mrazu nás nastěhovali do studia, které jsme měli zdarma. Bylo to opravdu na mále, jelikož tu noc bylo mínus dva stupňů. Už v těch pěti stupních se nespalo úplně nejlépe a budila jsem se kolem páté ráno, abych se šla ohřát do kuchyně.


Jenže ani bydlení v teple studia nic neměnilo na tom, že v hale kde jsme pracovali se nepouštělo topení. Bohužel jsme nebyli připraveni pracovat ve Francii tak dlouho a nebyli jsme tudíž ani vybaveni na chladné počasí. Každý den od začátku října jsem pracovala v bundě, mikině, teplé košili a triku. Naštěstí jsem si alespoň v obchodě s potravinami koupila čepici.

Tohle by se ještě dalo nějak vyřešit, zajet si 60 km do města a nakoupit zimní věci. To by však nesměla přijít další věc, která nás donutila skončit.

Značně jsme se nepohodli s hrdým francouzským nadřízeným a kvůli jazykové bariéře vzniklo nedorozumění. Nadřízený, který trošku uměl anglicky překládal naše slova svému společníkovy jen polovičně a z bydlení zdarma vzniklo, že si to budeme muset začít odpracovávat. Neměli jsme po tomto konfliktu motivaci dál pracovat vzhledem k tomu, že jsme zůstali, protože nás přemluvili. Nalákali nás na jednu velkou lež a čekali, že se necháme. To nejsme my, když nám něco nevyhovuje tak jdeme hned pryč. Víme moc dobře, že vždycky je jiná možnosti. Nemluvě o tom, že tou dobou už jsme věděli, že nastoupíme na nový rok do práce na Islandu. Navíc jsme nebyli 3 roky na vánoce v ČR a proto jsme se rozhodli práci ukončit.


Zkušenost to byla dobrá a dlouho jsme nedělali venku, takže jsme byli spokojeni. Ale každá sezónní práce je opravdu mířena jen na sezónu a proto nám to vyhovovalo. Člověk zkusí něco nového a pozná další kulturu.

33 views0 comments

Recent Posts

See All

Comments


bottom of page