Na Trolí stěnu jsme se vydali 8.8.2021. Tato nejvyšší kolmá skála Evropy je zároveň horolezeckým symbolem celé Skandinávie s převýšením okolo 1600 m. n. m.
Než se vrhneme na popis našeho dne, stojí za to napsat pár historických informací.
•První lezci horu zdolali až v roce 1965, tedy 12 let od výstupu Sira Edmunda Hillariho na nejvyšší vrchol světa Mount Everest.
•V roce 1980 tam s padákem poprvé skočil Fin Jorma Oster .
•V roce 1984 tam zahynul zakladatel base jumpingu Carl Boenish.
•Od roku 1986 je zdejší skákání zakázáno pod přísnou pokutou.
•V okolních skalních oblastech se stále konají oficiální závody, festivaly a kurzy BASE jumpingu.
NÁŠ DEN NA TROLÍ SKÁLE Už od Zélandu bylo na mém wish listu projet si populární Trollstigen. 11 serpentýn protkávaných vodopády. Tak úzkých, že musíte jet opravdu opatrně. Bylo úžasné si Trolí cestu projet, ale chtěli jsme jí vidět i z jiných úhlů a to nám poskytl výšlap na Trolí skálu.
Zaparkovali jsme auto u restaurace na vrcholu Trollstigen. Zde také najdete plno obchodů se suvenýry a vedlejší parkoviště může sloužit i jako fríčko.
Připravili jsme se, jako na každý delší výšlap, kdy se počasí může snadno změnit. Takže několik vrstev oblečení, náhradní ponožky, papírové kapesníky, vodu, opalovák a jídlo. Mimochodem místy jsou na treku ledovcová jezera, z kterých můžete vodu nabrat. Výšlap začíná tím, že jdete pár metrů po dřevěném chodníčku, z kterého seskočíte a jdete mimo něj podle červené značky Stabbeskaret. Celou cestu se můžete řídit podle červené barvy na kamenech. Když jsme vyšli kamenné schody, přišli jsme k části, kde jsou řetězy přikované do skály. Držela jsem se jako klíště, abych po těch kolísavých kamenech nebrkla.
Už na tomto místě byl nádherný výhled na serpentýny a celé údolí. Začátek výšlapu byl celkem snadný. V podstatě travnaté pěšiny do kopce. Každých několik metrů výš vidíte krajinu z jiných úhlů. Mě třeba jedna skála připomínala hlavu King Konga.
Já tam prostě vidím hlavu King Konga.
Procházeli jsme kolem řeky končící vodopádem až jsme přišli k rovné pláni, kde se páslo několik ovcí. Zde bylo také první průzračné jezírko. A pak přišla ta náročná část. Celá pláň a celé stoupání z tohoto místa, bylo pokryté různě velkými balvany, kameny i kamínky. Žádný rovný terén, ani travnaté pole- jen šutry. Takže koukat pod nohy asi 2 hodiny bylo nezbytností a kochat jsme se mohli jen když jsme zastavili. Opravdu pozor na nestabilní kamení a značení stezky, které se zde trošku ztrácí
Když jsme se vyškrábali po těch balvanech, překvapil nás krásný úsek sněhu s vyšlapanou cestou veprostřed. Paradoxně tam bylo tepleji než na kamenné části. Nebe sice nebylo nejčistší, ale i tak každý krok poskytoval nový nádherný výhled. Poslední úsek byly ploché a strmé skalky. A hurá jsme u kolmé skály. Naprosto dech beroucí výhled. Při pohledu dolů mě brněli konečky prstů. Takový pocit a zážitek nejde popsat ani ukázat na fotce. Stačilo tu masivní stěnu vidět pár metrů od nás a musela jsem vzdát poklonu horolezcům, kteří trek zakončili úplně na ní.
Na cestě zpět Ivan neodolal ledovcovému jezírku a šel si do něj zaplavat.
Cesta dolů byla také náročná. Mraky viklajících se kamenů dávali kolenům i stabilitě zabrat.
Po cca 8. hodinách jsme došli k našemu autu a šli jsme se ještě kochat na prosklenou vyhlídku 11 serpentýn. Tam samozřejmě bylo mraky lidí. Což byla výhoda tohoto treku- každému stačilo jít 5 minut z parkoviště po chodníčku, aby si udělali fotku, takže na výšlapu jsme potkali cca 6 hikeru za celý den.
Ale samozřejmě i z této komerční vyhlídky je pěkný rozhled. Za odměnu jsme den završili ochutnáním losího salámu a obří zmrzlinou u obřích soch Trolů, kterými se může chlubit místní kemp. Výšlap určitě doporučuji a pro jistotu si u auta zkontrolujte brzdy než se k serpentýnám vydáte