top of page
  • Writer's pictureVeru Diblíková

Jak si vyděláváme na cestách

Čím dál více se nás ptáte na to, jak si vyděláváme na cestách. Kde na takovou několika letou cestu bereme peníze. Jestli máme práci online, sponzora, bohaté rodiče atd.


Mě to tehdy také zajímalo. Kde lidé berou peníze na cestování, když na sociálních sítích to vypadá, že si stále jen užívají?

Spousta cestovatelů se zařídila tak, aby měla online příjem, ale těmi zatím nejsme.

Takže, kde bereme finance na naše již šesti leté (2021) cestování?

Odpověď zní: občasné práce a rozumné šetření avšak bez omezování.

Ostatně o všech pracích co jsme zkusili si můžete přečíst v sekci Práce v zahraničí.


Naše první stěhování do světa začalo roku 2015 a měli jsme s sebou pouze poslední výplatu. Nijak jsme nešetřili na to, abychom vycestovali. Takže není to vždy o tom mít velký pakl, aby člověk mohl do světa. Prostě jsme pobrali co se dalo a letěli.



V Irsku jsme měli suprovou práci, která nám vydělala nejen na živobytí tam, ale také na nespočet dovolených (během těch tří let v Irsku) a peníze se tak nastřádali, že jsme mohli zas dál.

První rada tedy je. Pokud se usídlujete na čas v jiné zemi, najděte si práci, která vás baví, je tam dobrý kolektiv no a nejlépe se tam šetří.

Řekněme si to na rovinu, výplata každý týden vám ani nedá možnost jí celou utratit. A jak říkám nijak jsme se neomezovali, bydleli jsme samotný v bytě s nájmem 1100e / měsíčně a stejně to šlo ušetřit.

Takže zdroj financí na další cesty bylo z peněz, které se tak nějak neplánovaně našetřili v Irsku.

Následně jsme na Zélandu měli jednoduchý princip šetření vs. cestování. Měsíc práce-měsíc cestování, dva měsíce práce- dva měsíce cestování. Někdy šlo i cestovat déle než pracovat. Prostě tam, kde se nám zrovna líbilo, jsme si našli na chvilku práci.

Nemluvě o tom, že když jsme žili v autě tak se šetřilo, jak nic.



Takže si najděte práci, kde za nejkratší dobu máte co nejvíc peněz.

Životem v autě ušetříte za nájem, energie a leckdy i za potraviny, protože jich kupujete méně. Někdo si řekne- ale platíte za benzín. A já se ptám- za ten neplatíte, když žijete v domě?

Nejlépe se nám peníze hrnuli v restauraci u pláže, kde jsme platili pouze 50$ týdně za kemp, jídlo měli zdarma a pláž, výšlapy atd byli hned u nosu tak se ani nikam jet nemuselo, tím pádem jsme neutráceli ani za benzín.

Takže výhoda je mít třeba práci, kde k platu máte i další benefity.

Na Zélandu jsme měli asi deset krátkodobých prací a většinou fyzický těžké. Proto mě někdy udivuje to překvapení lidí, když říkáme, že si jedem do Čr odpočinout a někdo odpoví- od čeho? Od toho flákáni a pohody?

Víte, jít si za svým cílem a snem také stojí úsilí.

Takže peníze nám nepřišli samy do kapes a nemáme žádné sponzory. Šlo o práce, které nám dali nové zkušenosti a dobře se v nich šetřilo. V závěru to jsou i ty střípky vzpomínek na cestách.

Takže když se někdo zeptá, jak je možný, že si můžu dovolit několik měsíců nehledat v Čr práci a ještě mít na další cesty, odpověď je snadná - vydělala jsem si na to rukama a tudíž si zasloužím nepracovat, když zrovna můžu. Nežiju, abych pracovala, ale pracuju abych žila.



Umím ušetřit a zároveň si život užít. Takže jestli si mám vybrat mikču za 5 tisíc nebo skočit padákem, volba je jasná. Běžím k letadlu. Je to hodně o uváženosti, za co člověk utrácí a na čem šetří.

Další věc proč si můžeme dovolit cestovatelský život je, protože jsme na vše dva. Tím pádem se některé částky dělí na dvě a už nejsou tak velké. Benzín, jídlo, nájem, výlety, lístky, restaurace,.. Nemluvě o tom, že nemáme zatím žádné závazky, za které bychom museli platit. Jsme prostě my dva.

Žádná věda v tom není. Nepracujeme online, ale vyhledáváme práce co nám dají buď zkušenosti nebo dobré vzpomínky. Pokud je potřeba, nevadí nám dobrovolničit za ubytování či jídlo. Nic není překážka. Je to jen ve vaší hlavě.

A opravdu mě unavuje, jak jsou někteří lidé urýpaný a myslí si, že si cestovatelé si válí šunky na pláži a peníze jim jen, tak přichází na účet. Přitom ti lidé nemají ani nejmenší tušení o všech náročných pracích, o všech nachozených km a náročných trecích, o všech rizikách a strastích, které všichni na cestách řešíme.

Vy co sedíte doma a mate chuť rýpat jací jste zodpovědní občani co denně chodí do práce, zamyslete se nejdřív, kdo vás do té práce nutí- jste to vy samotní. Každý má právo se rozhodnout žít tak, jak uzná za vhodné. Ať už na cestách nebo stereotypem, ale hlavní je, že je to každého věc. Každý začal s čistým štítem a je na něm, jak si ho pokreslí.

Takže to je tak vše o tom, jak přicházíme k penězům z nichž na cestách žijeme. Není to vždy snadné, ale rozhodnutí takto žít jsme učinili my a pro nás to bylo to nejlepší co jsme mohli udělat.

494 views0 comments

Recent Posts

See All

Comments


bottom of page