Už jste o tom někdy slyšeli? Věřím, že na cestách určitě ano.
V překladu- potápění do popelnice🤭
Každý si tuto ,,činnost,, může vysvětlit jinak. Může jít o způsob jak ušetřit, ale také o protest proti konzumnímu životu a snaha šetření zdrojů, chtít zkusit něco nového nebo mít prostě jen trochu adrenalinu a zážitků 🤷♀️
Vím, že se jedná o dost kontroverzní téma a tak to nechci nikomu vnucovat ani poučovat o něčem v čem jsem sama teprve 2 měsíce, ale možná někoho bude zajímat, jak jsme s tím začali a jak pokračujeme.
Jako na všechno na světě, tak samozřejmě i na toto téma se názory liší. Pro někoho to je naprosto nechutný aniž by vůbec věděli co si pod tím představit. Někdo takto žije pořád a někdo si tím jen doplňuje týden.
Je smutné, jak si lidé škatulkují různé věci, činnosti, lidi a podobně. Například, že popelnice je něco nechutného a věci v ní jsou odporné. Myslím, že život by byl bez předsudků jednodušší.
Doporučuji mrknout na toto VIDEO, aby jste viděli, že tady v Norsku jsou popelnice spíš krabičky se zbytkem jedlého a neponičeného jídla. Spoustou jídla.
👍Jak jsem k tomu přišla já/my
Už na Zélandu nám o tom vyprávěli známí. Přišlo nám vtipné označení potápění do popelnic, ale nijak jsme tomu nevěnovali pozornost (škoda.)
Až ve Švédsku jsme se o to začali víc zajímat. Měli jsme spolubydlícího, který téměř každý den nosil potraviny z popelnice. Sama jsem nevěřila, že to co přinesl, má zadarmo. Ale pořád jsem byla trochu skeptická a nechtěla jsem si od něj to jídlo brát.
Začala jsem bádat a pročítat různé články (například realcamplife.com o tom hezky napsali nebo eaglesnacestach.cz) Nejen články o plýtvání, ale i o hladovění. Viděla jsem na ig hashtag dumpster diving a neuvěřitelné množství jídla, které bych nikdy neřekla, že ho někdo vyhodil. A taky spoustu dokumentů o plýtvání nemluvě o číslech plýtvání.
Řekla jsem si, že za to nic nedám a taky zkusím někdy najít nějaké poklady. Číst o něčem a zažít to, jsou dvě rozdílné věci, chtělo to jednat.
Po svolení přikládám pár příkladů z instagramu, z různých koutů světa a různých vrstev lidí, jak to občas vypadá v popelnici. Koukněte i na jejich účty mají tam toho požehnaně.
👍První zkušenost s dumpster divingem
Ivanova první zkušenost byla ve Švédsku, kde mu to ukázal náš spolubydlící s nimž několikrát šel. Moje první zkušenost přišla až v Norsku, které je tím tak trochu proslulé. Není to žádná věda říkáte si. Otevřít kontejner, co je na tom? Ale i po tolika zkušenostech je ve mě pořád ten adrenalin a rychle bušící srdce, zvlášť pak když jdeme během dne.
Prvně, kdy jsem to zkusila, jsem šla přes den kolem boku obchodu a otevřela menší popelnici. První prázdná, druhá plná odpadkových pytlů s odpadky z okolních košů a třetí-jackpot.
Byla jsem překvapena. Po otevření třetí popelnice nepřišel žádný zápach odpadků a ani špína, rukavice jsem měla zbytečně. Popelnice se proměnila spíše ve velký úložný prostor pro jídlo, které obchod neprodá. Bylo tam snad 60 čistých, papírových krabiček brambůrku, které vidíte na obrázku. Pravděpodobně stažených z prodeje.
Samozřejmě ne každý obchod má takto uzpůsobené popelnice, ale pro moji první zkušenost to bylo fajn, že mě to neodradilo. Naopak. Vzala jsem čtyři krabičky (víc bych neunesla) a celá šťastná šla k autu s mým prvním úlovkem.
Po tomto vydařeném nálezu jsme začali provozovat zkoumání popelnic o něco víc. Přece jen každý den v jiném městě naskytl velké množství popelnic. Začali jsme této činnosti říkat kontění nebo dampstření.
Náš společný, první větší úlovek byl v malinkém městě v obchodě Bunpriss. Byla to střední popelnice a potraviny v ni byli v čistých, průhledných pytlích. Nesli jsme si k autu 8 pytlíkových polévek, 16 polévek do hrnečku,10 balíčků sušenek, mouku, brambůrky, 2x jam, přesnídávku, olej, čokoládové lupínky a suchary. Vše naprosto v pořádku. V popelnici toho bylo ještě dvakrát tolik, ale vzhledem k životu v autě, jsme vzali jen to co jsme měli, kde uskladnit. Radovali jsme se, jak děti na vánoce. V tu dobu jsme si ještě neuvědomovali také smutek, který se za tímto plýtváním skrývá. Samozřejmě se radujeme pokaždé, když něco najdeme, jen už tu je i to uvědomění.
Vše jsme důkladně umyli a dali do šuplíku v autě. Od té doby jsme měli za to, že každý obchod Bunpriss má poklady. Ale jak jsme později poznali není tomu tak. Úplně každý obchod i každé město to má vše jinak. Nedá se tedy s přesností říci, který obchod je lepší a který den něco najdete.
Každopádně jsme na cestách kontili během dne což je více riskantní a drzé, ale nám se nechtělo čekat do půlnoci než obchody zavřou. S ohledem na to, že jsme hledali místo na spaní a rozkládali stan. Proto jsme chodili během dne a díky tomu, že popelnice jsou za obchody jsme nikdy neměli problém. Ostatně lidé si v Norsku dost hledí svého a nemají zájem se vměšovat do cizích věcí. Dělají to tu i místní a pokud nenecháte po sobě nepořádek, není důvod potyčky.
Popelnice jsou různé. Malé, kde se toho moc nevejde, ale naopak v nich nejčastěji něco najdete, protože se rychle naplní, zvláště pak zeleninou. Pak tu jsou střední, u kterých je těžké dosáhnout na dno pokud není popelnice plná a taky je někdy nutné mít při sobě parťáka na držení víka. No a pak velké plechové kontejnery (viz.foto), které jsou nyní naše oblíbené. Avšak zde si opravdu zkusíte potápění do popelnic, protože pokud jsou poloprázdné musíte tam prostě skočit, ale litovat nebudete- právě tyto kontejnery mají hromadu věcí a všechny uskladněné v čistých pytlích- stačí je jen otevřít a uvidíte co najdete.
Někdy byly popelnice zamknuté, někdy prázdné, někdy schované v budově. Vždy to bylo nejlepší v malém městě, kde nechodí moc lidí.
A začali být i dny, kdy jsme nevěděli kam to jídlo dávat. A takové dny mě nutili stále znova jít a alespoň omrknout rajon. Třeba jeden den jsme měli plnou tašku ovoce a zeleniny, které byli všechny zabalené v plastu, samozřejmě jsme je z plastu vyndali a cele vydrbali (jablka, banány, hrozny, rajčata, lilek, melouny, brokolice ..) a pečivo v papírových obalech.
Někdy jsme museli popelnice prohledávat a někdy jsem jen prošla kolem, otevřela ji a během pěti vteřin jsem měla v autě kilo krásných zdravých nektarinek jen s poškozenou plastovou vaničkou, která se stejně vyhodí.
Jindy jsme našli tunu banánů, krásnějších než v obchodě a jindy zas nahnědlé- dobré na koktejly. Ale musím říct, že skoro při každém kontění si odnášíme banány, protože obchody je prostě vyhazují když jsou jen trošku nahnědlé a přitom jedlá část je naprosto bez skvrnky.
Nejsmutnější bylo 6 popelnic plných vaniček kuřecího, hovězího a mletého masa 😔 Tolik zvířat zemřelo pro nic. Maso tam jen zapáchalo v plných pytlích. To byla první a zatím poslední zkušenost co popelnice opravdu páchla a taky, kdy jsem nevěřila vlastním očím. Maso raději nebereme a tohle bylo už dost jeté, tolik ryb v plné popelnici.
Každý výlov, každý obchod i každý den přináší nové a nové poznatky a dary.
Prvně šlo o srandu něco zkusit, ale postupně nás začínalo těšit, že za jídlo z našich účtů nic neodchází a že alespoň něco nepřijde nazmar. A od té doby co jsme zas zpět v domě a máme tedy i možnost ledničky, je bezva pocit vidět ji plnou a vědět, že jste utratili tak maximálně za máslo (viz.foto.) Nemluvě o tom, když naši spolubydlící mají ledničku poloprázdnou a nechápou, kde se to jídlo v té naší pořad bere :D
Nezapomenu, jak jsme viděli video (odkaz jsem vám sdílela nahoře) kde někdo našel mraky čokolád a my nacházeli stále jen slané křupky a přáli si, abychom našli i něco sladkého- ten den nastal. Jednoho večera jsme našli v černém pytli, ve velkém kontejneru 26 brownie čokolád (jedna 41nok-101kč),22 mléčných čokolád,4 balíčky čokoládových srdíček a pět jahodových dortů. Sny se stávají skutečností i v popelnicích.
NAŠE KONTĚNÍ
♻️Vždy bereme jen co samy spotřebujeme, něco i rozdáme. Zbytek necháváme jiným potápěčům a ostatně nechceme brát něco co se vyhodilo, abychom to vyhodili.
♻️Většinou je v popelnici spousta věcí vícekrát. Pokud tam je například 20 dortů, víme stoprocentně, že je nesníme. Bereme z toho tedy jen určitý počet.
♻️Bereme zabalené potraviny v obalu či slupce co se odkrojí/ vyhodí. Volně ležící potraviny bereme pouze ovozel, které se dají dobře umýt.
♻️Po prohlédnutí velkého množství kontejnerů jsme viděli, že potraviny jsou v Norsku dané do pytlů a nejsou dohromady s odpadky.
♻️Zelenina má leckdy svou vlastní eco popelnici, kde nic jiného není.
♻️Teď v létě nebereme maso ani uzeniny (ačkoliv dumpsteři to berou ve velkým, my zatím jen málokdy a to musí být už předpřipravené.)
♻️Vše skládáme do obrovské tašky k tomu určené (nikdy do batohu.) Ta taška je většinou plná.
♻️ První co vždy děláme po příchodu domů je, že vše na terase protřídíme a vybalíme z obalů, které vyhodíme. Na obrázku můžete třeba vidět krásný, zdravý salát, který byl v obalu.
Důkladně ovozel umyjeme a co jde tak i vydrbeme (jablka, lilek, citrony atd.) Věci v obalu (brambůrky, sušenky, těstoviny..) občas hadříkem také omýváme, jen pro náš pocit, že je to čisté ačkoliv to čisté je. Snažíme se řídit radami, jak poznat prošlé jídlo a to hlavně u mléčných výrobků. Samozřejmě máme smysli, které používáme. Cítíme co zapáchá, vidíme co plesnivý, po hmatu víme co je lepkavé nebo moc měkké.
♻️Nechodíme každý den. Teď, když jsme zabydlený a v práci dostáváme každý den jídlo, jsme začali chodit 1-2 krát za týden, abychom doplnili ledničku i naše zážitky.
♻️Na cestách jsme navštěvovali během dne různá města a tudíž různé obchody. Teď když jsme usazeni, navštěvujeme po večerech stále stejný obchod, většinou i ve stejný den v týdnu. Ačkoliv to opravdu nemá vliv, který den. Je fajn, že chodíme tak nějak na jistotu a víme, že kontejner není zamknutý. Víme, že je čistý a nezapáchá, že máme klid, protože v okolí nic není.
♻️Pokud jdeme přes den, tak jen otevřeme popelnici, vytáhneme co vidíme a jdeme. Otázka pěti minut čili ušetříte čas, kdy v obchodě trávíte i hodiny. Když jdeme večer, máme více času si rozmyslet co opravdu vezmeme a pořádně pytle prohledat což trvá o něco déle.
♻️Popelnice, které jsme zatím kontili, byli kupodivu bez nějakého zápachu či špíny. V Norsku nedávají odpadky a nespotřebované jídlo dohromady, ale mají zvlášť popelnice na papír, plast, odpad a jídlo.
♻️Zatím jsme se z ničeho nepo**ali takže dobrý 😃
♻️Vždy si s sebou bereme pro jistotu- čelovku, antibakteriální gel, tašku na poklady, oblečení tmavších barev.
Nikde jsem se tím nechlubila ani známým ani rodině. Takže tento článek je i zároveň odhalení mému okolí 😂 Šlo trochu o obavy, že to nepochopí. Nastali by hned domněnky, že jsem bez peněz 🙄 O finance nouze nemám. V Norsku pracujeme za slušné peníze, takže o to tu nejde.
Uvědomila jsem si, že se nemám za co stydět (a možná naopak by někdo bral 20 čokolád zadarmo) a tak jsem to sepsala. Sice vám na to někdo může říct "fuj" a křivit obličej, ale dokud to nezkusí -nepochopí. Nikdy jsem si o tom nemyslela nic zlého ani předtím, ale neměla jsem chuť to nikdy zkusit, už jen pro tu představu, že to je pro plno lidí ostuda. Ale zkusila jsem to a od té doby se vždy těším na další noční dobrodružství.
Pokud už jste to někdy zkusili nebo si o tom alespoň něco zjistili tak víte, co v takové popelnici nacházíme. Není to jídlo smícháme s odpadem. Jde o jídlo, které třeba nevyhovuje prodeji a normám, balení je pomačkané, v celém balení hroznového vína jedna kulička hnědá. Samozřejmě tu je chybné pochopení v pojmu datum spotřeby a minimální trvanlivost.
Snad to více pochopíte až se mrknete na web zachranjidlo.cz a uvidíte ty čísla plýtvání nebo pod tímto odkazem si přečtete něco o hladovění. Ostatně každý člověk si je vědom problému hladovění v různých zemí, jen si asi moc lidí nepřipouští, že se to týká nás všech.
Pro představu (nebo pokud se vám nechtějí odkazy otevírat) jsem vám pár důležitých čísel z těchto( i jiných zdrojů) napsala:
Ročně se vyhodí 2,5 miliardy tun jídla.
Počet lidí trpících hladem činí kolem 815 milionů, což je 11 procent světové populace
Na jednoho člověka v Evropě připadá 96-115 kg vyhozeného jídla za rok
Téměř 13 miliónů dětí mladších 5 let umírá ročně na nemoci, které jsou důsledkem hladu, žízně a podvýživy.
8,8 milionů tun jídla v EU se ročně vyhodí kvůli nepochopení dat na obalech potravin. Rozdíl mezi pojmy "spotřebujte do" a "minimální trvanlivost" je totiž velký. Vysvětlení se můžete dočíst u tohoto zdroje.
Potravinový problém, je obecně považován za jeden z nejvýznamnějších globálních problémů současnosti, proto se na dumpster diving chvilku koukněte, jako na něco závažnějšího než, jako na bufetění v popelnicích. Málokdo vidí za jídlem veškerou práci, energie, utrpení zvířat i lidí třetího světa. Samozřejmě tím pomáháme své ledničce, svým zážitkům a svým peněženkám- jsme moc malé rybky v takovém oceánu vyhozených potravin. Ale čím více nacházíme, tím více si uvědomujeme závažnosti. Tím méně i my samotní plýtváme a snažíme se využít vše co se dá. A to je taky něco málo z toho co nás potápění do popelnic naučilo.
Začalo to, jako nějaký zvláštní druh dobrodružství/adrenalinu a pokračuje to udivením kolik dobrého jídla se vyhodí a proč? Protože v balení rajčat za 45nok (108 kc) je jedno co má vrásku?
Nejen, že neutratíme za jídlo v supermarketu skoro nic (do toho ale počítám jídlo co si můžeme brát v práci, dumpster je takový doplnění), ale taky ochutnáme něco co by mě nenapadalo si koupit a nemusím přemýšlet co budu vařit jelikož vařím podle toho co najdeme.
Ještě pořád si občas užíváme místních dobrot v restauracích či stáncích, když chceme a neomezujeme se když nechceme. Dumpster diving je styl života, který si každý zvolí sám- stejně jako vanlife nebo stopování. Už jsem četla od jiných, že je lidi hned odsuzují a říkají si- chudák je v cizině, nemá peníze a vyjídá popelnice. Tak to není. Dumpster diving bereme, jako nějaký zážitek a kdo by nechtěl díky tomu ušetřit nějaký ten peníz, když je to tu v Norsku opravdu drahé. Je to na jednu stranu i boj proti konzumnímu životu a zabraňujeme alespoň z miniaturní části plýtvání nejen jídlem, ale i zdrojům k nim potřebným.
Prosím přečtěte si pár článků na toto téma, která jsem vám sem nasdílela a možná to pak uvidíte jinak než, jako něco nechutného.
Dumpsteru zdar a třeba někdy u popelnice ✌