top of page
  • Writer's pictureVeru Diblíková

Working holiday víza Kanada

Když jsme nezávazně zažádali o víza do Kanady, nečekali jsme, že to bude nejzáludnější příprava víz co jsme zažili. Připravte se na dlouhý článek. Ale věřím, že někomu pomůže.

V první řadě jsme museli na oficiálních stránkách Kanady potvrdit, že máme pracovní nabídku, kterou jsme následně museli i poslat. Což bylo roku 2021 novinka a letos už to nutnost není. Letos je potřeba očkování a příští rok kdo ví. Požádali jsme tedy o víza hned při otevření kvóty v březnu 2021. Vyplnili jsme běžné informace a zaslali i pracovní nabídku. Teď už zbývalo jen čekat jelikož to není, jak na Zéland, kdy víza máte i do 20 minut. Čekáte klidně půl roku na postupné zasílání pozvánek. Měsíc na to nám přišel invitation letter ( pozvánka.) To znamená, že jsme byli vybráni do prvního kola žadatelů.


•První co bylo na řadě- odsouhlasit, že přijímáme pozvánku (jedním kliknutím.)

•A pak přišla vlna vyplňování informací a tisku, skenu a shánění spousty dokumentů, na které člověk dostane pouze 20 dní. To bylo něco na mě, když mám ráda všechno hned. Takže radím mít při sobě tiskárnu a trpělivost.

První co se vyplňovalo, byli základní informace o nás, kontakty, pas, zdravotní a kriminální info, pracovní minulost, cestovatelská minulost (taky paráda vyhledávat data od kdy do kdy jsme byli v daných zemích), bydliště atd.

Co mě zarazilo bylo, že jsme museli vypsat všechny práce, které jsme za posledních 10 let dělali. No a jelikož jsme jen na Zélandu měli 10 krátkodobých prací, tak to bylo opravdu žůžo. Když jsme vše vypsali, přišlo nahrávání dokumentů, což jsme nemohli udělat hned, protože jsme je všechny neměli. Museli jsme si půjčit i tiskárnu a spousta papírů se musela vytisknout, ručně podepsat, znova naskenovat a nahrát do pc podepsané. Co teprve když máte starou verzi pdf a nejste zrovna kdoví jaký ajťáci. No a takové menší libůstky.


Takže k těm dokumentům

Co bylo nejjednodušší bylo naskenovat pas a občanku.

K tomu nahrát životopis v aj což jsme už ze Zélandu měli vypsaný.

Potom jsme museli stáhnout formulář family information IMM5707. Do něj jsme museli vypsat údaje rodičů- jméno ,příjmení, datum narození, povolání a jestli s námi jedou do Kanady. Dál na tomto formuláři bylo potřeba potvrdit, že nemám děti. Následně tisk, podpis, sken a nahrát.

No a pak přišel ten největší oříšek pro ty, kteří žili déle jak půl roku mimo ČR. Což jsme samozřejmě i my. Museli jsme jim poslat výpis z trestného rejstříku a to nejen z Čech, ale i ze všech zemí, kde jsme žili déle jak půl roku (v tu dobu to byl naštěstí jen Nový Zéland, Irsko.) Krom toho veškeré dokumenty musí být v aj. To, že někdo měl štěstí a prošel mu i nepřeložený, nemusí znamenat, že to štěstí potká i vás. Na ofiko stránkách je to jasně napsané, že všechny dokumenty musí být v aj takže nepodceňovat. Český trestný rejstřík jsme dostali na počkání za 100 kč na české poště. Hledala jsme na netu společnosti, které dělají úředně ověřené překlady dokumentů. Našla jsem jednu jménem Altissima, která měla zrovna dobré nabídky. Naskenovala jsem rejstřík a poslala jim ho. Jedna oboustranná stránka vyšla každého na 550 kč a hned druhý den jsem to měla na mejlu. O Zélandsky rejstřík jsme zažádali emailem, do kterého jsme museli přidat oskenovaný pas a ručně vyplněný i podepsaný formulář. Do cca deseti dní mi přišel na mejl. Irský jsem musela řešit přes policií daného okresu, kde jsme bydleli a doložit jim nájemní smlouvu ( v našem případě tři nájemní smlouvy.) Za cca 5 dní jsem ho měla na mejlu. Všechny tyto rejstříky (originály i přeložené) jsme museli sjednotit do jednoho pdf souboru což jde naštěstí i zdarma online pokud nemáte zaplacenou tvorbu pdf.

Další co jsem nečekala, že bude tak těžké zařídit, byla průkazová fotografie přesných požadavků a rozměrů. Ono by to bylo raz dva kdyby nebyla korona a nebylo vše zavřené. Naštěstí jsme našli fotografa, který kvůli nám na těch 5 minut ateliér otevřel, ale taky trvalo než jsme někoho ochotného našli. Hlavní je, aby fotka splňovala mraky kritérií, které mají vypsané (ve zkratce jde o běžnou pasovou fotku.)

Dokumenty jsme nahráli a pak se jen proklikali několika potvrzeními, že souhlasíme s jejich podmínkami pro vstup atd.

Poslední věc byla platba, která mě šla přes cz kartu (stačilo napsat číslo karty.) Ivanovi to nešlo ani na potřetí. Asi byl nějak zaseklí systém. Naštěstí druhy den už to šlo. Takže po cca patnácti dnech jsme vše doložili a zaplatili. Po zaplacení v přepočtu 5890 kč jsme netušili, že tohle všechno je teprve začátek papírování.

Do 24 hodin nám přišel email, kde se psalo, že máme 90 dní na to dodat biometrické údaje, které již tedy byli v ceně. Jenže to mělo háček, ostatně jako vždy. Tyto údaje vám v ČR nikdo neudělá a ani se to tam prostě nedělá. Místa, kde se to provádí jsou například Berlín, Paříž, Varšava nebo nám nejblíže Vídeň. Nebýt doba kovidová vůbec by mi nevadilo si jen tak záležet do Francie a spojit to s menší dovčou. Jenže to by vše nesmělo být tak padlé na hlavu. I ta Vídeň byla zrovna omezena na návštěvu nezbytně nutnou což není uvedeno, jako návštěva úřadu. Tak či tak, prostě jsme si řekli, že to jako nezbytnost vzít musí. Do Vídně na biometrie bylo třeba se objednat, nejlepší možnost byla po online chatu na jejich stránkách, kde stačilo napsat pár údajů a měli jsme smluvenou schůzku. Samozřejmě byl nutný negativní antigenní test, takže domluvit ještě schůzku s doktorem na den předem. Další finance padly na jízdu vlakem nemluvě o zrušeném spoji, takže jsme v deset večer sháněli odvoz z Olomouce Ve Vídni celý proces proběhl během 5-10 minut. V čekárně jsme předložili potřebné papíry a pak v kanceláři bez otázek vzali elektronický otisky deseti prstů a sken obličeje. My jsme si alespoň prošli několik památek, aby cesta nebyla úplně ztracená. Týden na to po nás chtěli zas a opět vypsat všechny naše cesty od roku 2006. Já jsem člověk co si všechno všude zapisuje, ale nezlobte se na mě, pátrat po datumech, když to bylo minimálně 15 zemí, to opravdu ne. Proto jsme jim vypsali pouze ty, ve kterých jsme žili déle jak půl roku a stačilo to.

Čekali jsme týden, dva, měsíc a pak i dva měsíce. Naštěstí jsme mezitím odcestovali do Švédska a tak nás nějaká Kanada moc nezajímala. Ale už začalo být divné, když spoustu lidi na fb psalo jak mají víza hned po biometrických údajích, to už nás znervózňovalo. Po 7 týdnech jsme jim napsali zprávu-bez rekce. Dva týdny na to jsme dostali vízum Řeknu vám takových blbostí co jsme museli vyplnit, lítáni po všech možných čertech a placení každé kraviny, ani se nám do té Kanady nechtělo Každopádně to nastiňuje v jakém duchu bude život v Kanadě(respektive jeho začátek.) Protože před odletem se muselo vyplnit také plno papírů, nemluvě o letišti, kde jsme opět museli vyplňovat další informace. Jeden by se z toho zbláznil Pokud jsi dočetl až sem, gratuluji Teď už víš, že cestování není jen pozlátko a flákání se. Ale, že to obnáší spoustu dokumentování a běhání po úřadech. A to co jsem zde vypsala, byly čistě jenom víza. To další co vždy řešíme před stěhováním do jiné země je věc druhá. No jsme tu teprve druhý týden, takže těžko říct jestli to stálo za to, ale věřím že ano.

Pokud chcete úplný proces žádosti víz, mrkněte na tento odkaz od Jak do Kanady, kteří jsou na to experti.

Hodně štěstí.

62 views0 comments

Recent Posts

See All

Comments


bottom of page