Ani nestíhám sledovat všechny ty každodenní změny co se nám během jediného měsíce a půl ve Vancouveru staly.
Nečekala jsem tolik nástrah co pro nás tohle velkoměsto nachystalo. Poslední nečekaně těžkou věcí bylo najít bydlení. Podle různých diskusí na facebooku nejsme jediný. Většinou vidím spíš spoustu poptávek a něco málo nabídek.
Jak je možné, že v tak velkém městě není dostatek bytů? Jak je možné, že paní co má normální práci a příjem, skončila na měsíc na ulicí? Jak to že žena, která má dvě děti bydlela u někoho v garáži než si našla bydlení? To a další příběhy mě zaráží Požadavky a nároky, o které si majitelé nemovitostí říkají naznačují, jak si zde můžou vybírat z velké řady zájemců. Nechtějí kuřáky, žádná zvířata, návštěvy, páry, pouze holky, použitý nábytek a podobně. Nemluvě o vysokých cenách za nájem, v kterém leckdy nejsou zahrnuty ani energie, internet, pračky nebo parkování. Za měsíční nájem v apartmánu dáte cca 1500$-2500$ což my platíme za byt v ČR za rok.
Nábytek a vybavení si musíte dokoupit, protože většina bytů jsou holobyty. Sečteno podtrženo jste za rok skoro na částce půl milionu co tu člověk nechá za bydlení (pokud není v sharu) a nikdy se mu to nevrátí. Ano, na měsíční nájem si vyděláte třeba za týden a půl, ano člověk nesmí přepočítávat a ano jsem si naprosto vědoma, že jsme v jednom z nejdražších měst Kanady. Tohle převýšilo i Norsko a Irsko o kterých se říká, že jsou jednou z nejdražších zemí světa a přitom my tam tolik neplatili. Ale to je čistě můj pohled, jako člověka co tu je teprve měsíc a půl.
K naší konkrétní situaci:
Museli jsme se nečekaně stěhovat dřív z pronajatého subletu. Zhruba dva týdny jsme denně obepisovali inzeráty z craigslistu, kijiji i marketplace. Bohužel většina neměla u inzerátu telefonní číslo, pouze email. Z desítky žádostí jenom dvě odpovědi a jeden viewing. Neměli jsme žádné konkrétní požadavky kromě toho, že jsme nechtěli share, kde stejně ani páry moc neberou. Share bychom zřejmě našli, to je fakt Samozřejmě jsme měli vybranou lokalitu blízko naší práce, ale tu jsme pořád a pořád rozšiřovali, aby jsme vůbec něco našli.
Bez šance. Kapalo nám do bot a za 12 dní jsme měli být bezdomovci (trošku dramaticky řečeno, asi bychom museli do nějakého airbnb nebo do pokoje u někoho známého.)
Už jsme byli unavení z toho hledání a přehnaných nároků, každý den po práci do jedenácti večer obepisování bydlení, zkoumání požadavků. Ivan přišel s nápadem, který nás nakonec zachránil.
Budeme zase žít v autě.
Máme s tím velké zkušenosti z různých zemí Zatím je léto a neprší tolik Ušetříme, nebudeme platit nájem, energie, depozit,.. Sice jsme museli koupit vybavení do auta(kuchyň, lůžkoviny, materiál na vestavbu,..) ale oproti vybavení celého bytu to je nic Máme opět tu svobodu rozhodování Auto jsme stejně časem chtěli tak jsme zabili dvě mouchy jednou ranou Auto je investice, která se nám může vrátit Za auto jsme zaplatili skoro stejnou částku, jako by byla za depozit a nájmy do předu (což většinou všude chtějí.) Dá nám to čas sehnat něco na zimu nebo to prostě dáme i v zimě. Dali jsme to v Norsku ve sněhu, proč ne i zde když tu nemrzne. Budou mi naskakovat další články o životě v autě ( to je asi to nejdůležitější :D)
Bylo na řadě vybrat auto. A hlavně vybrat ho dobře, abychom nenarazili. Nebudu vás tu zatěžovat procesem koupě auta(to zas příště) ale prostě koupili jsme krásnou čtyrkolku a pojmenovali jsme si jí T-rex.
Věděli jsme, že to nebude nejjednodušší kvůli tomu, že máme oba stálou práci a hlavně po několika letech každý jinou práci. Nemluvě o tom, že dělám v hodně nobl hotelu což k sobě s vanlife moc neladí, ale vedení to nevadí Mám tam sprchu, jídlo, posilovnu a čistírnu zdarma takže to řeší plno věcí. Míst na spaní tu taky není tolik, jak na Zélandu- přece jen jsme ve městě. Ale našli jsme si několik plácků blízko naší práce a ty zatím střídáme.
Bylo tu několik pochyb ze všech možných stran. Jak to budeme zvládat, že v zimě nám bude zima atd. LIDI, my v autě už žili celkem rok a půl, víme co to obnáší. Jen to je jiná země a my jsme snad za tu dobu ve vanu/střešním stanu pochytili nějaké ty fígle a co ne, nás teď poučí. Naopak děkujeme za důvěru a slova, že si poradíme, jako vždy. Nám nic jiného než si poradit nezbývá. A vanlife jsme vždy milovali, tak co nám brání? Život je boj a každý si ho žije po svém. My jsme teď měsíc v autě a jsme za to rádi. Sledujte nás dál pro další poznatky