top of page
  • Writer's pictureVeru Diblíková

Sadba paprik

Updated: Oct 7, 2020

Potom co jsme si zažili nepříjemnosti na malinách (koho zajímá jaké tak zde v odkazu https://www.travelvedi.com/post/probl%C3%A9mov%C3%BD-zam%C4%9Bstnavatel-maliny)

jsme se rozhodli najít si jinou práci.

Shodou okolností ve vedlejším městečku hledali lidi do skleníku paprik. Přes zimu se to hodí nebýt venku, tak jsme se těšili co nám tato práce zase přinese.🌶


➡️Délka práce- 2 měsíce (naše druhá nejdelší práce na NZ)

➡️Plat- 18,90$ na hodinu

➡️Pracovní doba- od 8 do 16:30

➡️Ubytování- měsíc u eco babky na farmě, týden v kempu, zbytek v domě


Náplň práce ⤵️

Do této práce jsme nastoupili na začátku nové sadby takže jsme viděli celý průběh papričky a tudíž už víme kolik práce to dá a proč jsou tedy tak drahé (3$ i víc za jednu na Zélandu.)

Téměř každý den byla nová práce, nové úkony. Většinou v sedě.

Na to sloužili trubky, které byly mezi řádky a vyhřívali skleník. Pro nás sloužili, jako koleje na které jsme položili svůj ,,skateboard,, s polštářkem a mohli dělat všechny nízké práce. Můžete vidět na úvodní fotce. Občas jsme závodili.

Nejdřív se musela uklidit stará úroda- asi 5 metrů vysoké rostliny paprik popínající se na provázku.


Rostliny paprik se táhnou z obdélníku skelné vaty (žádná hlína.) Ty jsme museli zbavit platového obalu kolem ní a vyndat hadičky, které pytle s rock wool napouštejí vodou. Rostliny byli den po dni tedy sušší. Potom co se na koleje natáhla dlouhá role pytloviny se jedním strojem sekali- dole rostliny a nahoře provázky, které je drží. Naše práce potom byla je do té pytloviny sešlapat, aby je stroj mohl slysovat.


Po této práci byl skleník bez zeleně. Pytle plné vody a vaty se museli naházet pryč. Když už tedy nezůstal žádný důkaz toho, že tam někdy něco rostlo, nastal velký a pečlivý úklid.



Všechny listy, staré papriky a celkově vše co tam zůstalo se muselo košťaty smést a vodní hadicí umýt (my ale jen zametali.) Těžko dostupná místa vyfoukat fukarem na listy. Taky na vrchu zůstali zbytky provázků, které drželi popínavé papriky- ty se museli sundat.


Žádný žebřík, ale dostali jsme pojízdný stroj, který neumím popsat jinak než jako pojízdný výtah. Takový autíčka, která můžete zvednout jedním čudlíkem. Možná foto vysvětlí lépe.


Pro mě to bylo ze začátku těžké. Nemám strach z výšek, ale toto se celé houpalo ve víc jak pěti metrech nad zemí a vy musíte použít obě ruce na sundání provázků a ještě se pro ně naklánět. Na konec sem si na to zvykla. Ve skleníku bez rostlin nebyl žádný stín takže tam bylo opravdu vedro. Nosili jsme tílka a kraťasy- tedy hlavně odpoledne když slunce začalo opravdu žhnout.

Po dvou týdnech, kdy se vše čistotou jen lesklo začala příprava. Položili se nové plstě, které mimochodem byli dovezené z České republiky. Byli lehké jak pírko, napojili se na ně hadičky, které se snad týden museli ještě z neznámého důvodu zkracovat což byla nejhorší práce, u které bylo třeba se dost ohýbat.


Jeden den přijel náklaďák s roslinkami. Ty se obyčejně pokládali na obdélníky naplněné vatou na předem vyříznuté čtverce, kde rostlina po čase zapustí kořeny.




Když už se skleník zase zelenal bylo potřeba navázat nové provázky což bylo také celkem obtížné, protože jste museli koukat stále dolů jestli se provázek dotýká květiny. Pak se opět vzalo sedátko a 3 provázky se zajímavým uzlem navazovali na stonek rostliny. Tato práce byla týmová ve dvou lidech, aby provázel nebyl moc volny nebo moc utaženy, museli se vázat dva vzájemně z obou stran.

Papričky rostli neskutečnou rychlostí. Po každém volnu když jsme přišli byli snad o 10cm vyšší. Poslední práce byla, že se museli prostřihávat a taky jemně omotávat kolem provázku, aby po něm rostlina mohla růst.



V této práci jsme měli zůstat až do konce našich víz- září. Ale opět tomu korona chtěla jinak, když na Zélandu některé firmy dostali nařízení, že mohou zaměstnávat pouze místní nebo lidi z nz občanstvím.

15.6. Nám 7 lidem co jsme měli jediný wh víza přišel email, že 10.7. bude náš poslední pracovní den, protože není už práce. Co vám budu povídat byla to lež, už na první pohled tam bylo práce jak na lese nemluvě o tom, že na internetu tato společnost hledala pracovníky dál a na více pozic.

No nebylo to milé, ale měli jsme 3 týdny na to si najít jinou práci. Prvně za celý Zéland to nebylo jednoduché, protože hledali skoro všude pouze místní.

Práci jsme do dvou týdnů našli a jsme v ní i teď. Jestli vás zajímá jakou a jak jsme ji dostali i přes 50 uchazečů počkejte si na další článek 👌

Jinak ještě k této práci musím uznat jednu výhodu-dostávali jsme nespočet paprik, chilli papriček a rajčat. Nebyla to špatná práce opět jsme si našli dobrou partu, jen ten konec byl nečekaný, ale tak život jde dál a další zkušenost se naskytla poměrně rychle. A dodatek,co opravdu nejím jsou papriky, tak si umíte představit tu radost, když jich máte v lednici denně desítky.



Takhle hezky jsem si poskládala papričky, jak postupně rostou.

211 views0 comments

Recent Posts

See All
bottom of page