Zde máte malé nastínění, jak vypadal náš čtyřdenní výlet na východní fjordy Islandu, které nemáme moc daleko od místa působiště.
Samozřejmě,jako vždy, si nechám něterá místa a jejich názvy pro sebe- obzvlášť krásné kempy, které jsem hledala opravdu pracně. Nemluvě o místech, které nemají žádný název a našli jsme je náhodou při nějakém výšlapu- což doporučuji. JEN TAK SI NĚKDE ZASTAVTE A VYDEJTE SE DO NEZNÁMA,najdete krásná místa.
DEN 1.
Deštivé počasí nás trochu vyhodilo z míry. Takhle začíná naše krátká dovča?
Naštěstí stačilo ujet 60 km a déšť přestal. Ostatně, jako vždycky na Islandu. Nelíbí se vám počasí na jednom místě, posunete se na druhé.
Slunce se sice celý první den neobjevilo, ale to nám výlet nezkazilo. Alespoň ten vítr nebyl a to už je tak trochu malý zázrak.
Projeli jsme každý kout fjordů, celkem jich bylo asi 9. Jeli jsme nezpevněnou cestou, silnice najednou skončila změnila se v gravelku- další běžná věc Islandu.
A víte co je ještě typické pro tento ostrov? Nesčetněkrát zastavovat ovcím, které nikam nespěchají.
Na obídek jsme ochutnali lososí bagetu ze stánku, ale jen protože ve městě Djopivogur( který je široko daleko jediným městečkem) byla v restaurací obří fronta. Ivan si zarybařil na mole ve Stodvarfjordur. Prozkoumali jsme zákoutí neznámých vodopádů a obdivovali obláskovou pláž . Byl celkem šok vidět krávy na krásnem fjordu Fáskrúdsfjordur. Člověk tu denně potká stovky oveček, ale kravky vůbec a už vůbec ne takové, se kterýma si člověk může povídat. Osladili jsme si den v malé kavárničce, která měla mít podle googlu zavřeno. Byly jsme rádi, že se tomu tak nestalo a frapéčko bylo parádní.
Na konec dne jsme zakempovali v moc krásném kempu, kde téměř nikdo nebyl. Vždycky jsme spali mimo kempy, někde zadarmo. Jenže na Islandu je kempování na divoko zakázáno a teď v sezóně dost hlídáno. Krom toho jsme zjistili, že to tu stojí opravdu pár šupů takže proč riskovat. Kemp zdobil vodopád a kolem pobíhaly maličká housátka.
Byla trochu nevýhoda nemít v tomto autě závěsy, protože kolem jedenácté večer se světlo nijak nezměnilo. Naštěstí máme supr masky na oči a mohli jsme tak spát klidným a nerušeným spánkem.
DEN 2.
Sluníčko nastartovalo náš den. Konečně! Zastavili jsme na kávu v Egilstadiru- největším městě východního Islandu (pod tím pojmem si představte 2332 obyvatel.) Zde jsme si před pár měsíci kupovali naše autíčko.
Pokračovali jsme nadmořskou výškou ke krásnému fjordu Seiðisfjorður. Zde jsem se těšila z pohledu na velice známí barevný chodník směřovaný k modrému kostelu. Nesmělo chybět obejít si všechny suvenýry. Moc hezké městečko jsme si obešli kolem dokola až ke trajektům a chytli trochu bronzu při procházce na místní vodopád Búdareyrafoss obklopený lupeny. Doplnili jsme palivo v podobě steaku v místní restauraci plné české obsluhy. Jeli jsme zpět kolem sněhových hor do města. Cestou jsme nechali odpočívat Flokiho (naše auto) na menších zastávkách, jak jinak než na další vodopády, které byly poněkud větší a smočili nás. Například Gufufoss, který je hned u cesty.
Naším dalším cílem byl 128 metrů vysoký vodopád Hengifoss, který je jedinečný díky rudým pruhům. Vedla k němu asi hodinová stezka, kterou doporučuji jít z levé strany,není to tak strmé. Celou cestu bylo opravdu horko, ale jakmile člověk došel k údolí s vodopádem,ochladilo se. Připravte se na to, že k němu nemůžete jít úplně nejblíž. Škoda že jsme nenahráli brodění se řekou, kdy mě Ivan nesl na zádech a chodil ve svých vikingách vodou jakoby nic. Zde jsem taky zažila asi nejriskantnější čůrání v životě, jakože fakt. Nebylo kde se schovat, proto jsem šla do jedné skulinky ve skále a málem se nevyškrabala zpět nahoru díky kluzkým kamínkům. Jeden špatný krok a mohla jsem spadnout do řeky, která byla několik metrů dole, ale tak soukromí je soukromí. K tomuhle vodopádu dám ještě menší radu, rudé pruhy na fotce vyniknou lépe ve stínu.
Noc jsme si vybrali na naprosto magickém místě- v lese u jezera. Island není moc obdařen stromy a proto jsme byli neskutečně šťastný když jsme po čtyřech měsících viděli les. Hned ten největší Islandu. Udělali jsme si jídlo na grilu a otevřeli flašku. Pak jsme se procházeli nádherným, zeleným lesem až do půlnoci, kdy slunce teprve zapadalo. Vůbec nám nevadilo se v tom lese trochu ztratit. Naopak jsme se nechtěli ani vracet. Dýchat ten čerstvý vzduch a cítit jehličí, kdoby čekal že takové věci nám budou tolik chybět. Po návratu jsme koukali na západ slunce z našeho auta a bylo nám opravdu moc fajn i přes tvrdý podklad na spaní.
3. A 4. DEN
Spali jsme až do půl 10. Neuvěřitelný ! To se nám hodně dlouho nestalo. V domě, kde na Islandu žijeme, s námi bydlí i naši spolupracovníci a občas nás probudí drnčící kávovar nebo prásknutí dveří, takže tohle bylo za odměnu. Bylo nádherné tiché ráno a začali jsme ho další lesní procházkou. Potřebovala jsme ještě jednou načerpat energii a vůni stromů. Dopolední cíl byl místní red cross, kde jsme pořídili matrace do auta, aby k té pohodě nechybělo už nic. Obídek opět v Egilstadiru, který jsme míjeli asi čtyřkrát (mrkněte na mapu, to jinak ani nejde.)
Hurá směr jednu komerční zastávku- Stuðlagil kaňon.
Určitě ho znáte z obrázků Islandu. Cesta k němu mě trochu děsila, protože podle recenzí se nejblíže ke kaňonu dostanete "tvrdým offroadem." Asi už jsme zvyklí na horší terén, protože ta cesta byla úplně v pohodě. Trocha štěrku, menších děr a prachu. Jakože já bych to asi odřídila pomaleji, ale mám profíka za volantem. Samotná procházka k Stuðlagilu trvá cca 30 minut po rovince, vůbec nic náročného. Jak už to na známých místech chodí, bylo tam spoustu lidí, ale i tak ne moc. Přeci jen bylo 5 večer a jsme na Islandu kde se dav lidí rovná počtu čtyř. Takže lidi mě až tak netrápily. Co jsem trochu nevychytala a nedalo se to nijak ovlivnit, byl úhel slunce. Stručně řečeno bylo přímo proti nám a s brýlemi jsem neviděla , ani na fotce kaňon nešlo pořádně zachytit. Musím však podotknout že říčka Jökla, která si zde prodírá cestu skrz čedičové sloupy, měla zářivě modro-zelenou barvu a to bylo to hlavní. Občas je totiž smůla a voda je hnědá a to kazí kouzlo. Stejně, jako mray otravných dronů co vám bzučí nad hlavou.
Když člověk vstává pozdě tak si logicky zkracuje den, takže jsme akorát po kaňonu viděli Rhúkandi vodopád, dali si véču a jeli do kempu. Vybrali jsme si stejný kemp, jako předchozí den. Co dodat, byl v lese u jezera. Jen jsme si zaparkovali auto jinam. Jinak pro představu cena kempu je 2000 ISK za osobu včetně daně. Tento kemp neměl sprchu, ale komu by to vadilo, když má jezero Lagarfljot s nějakou tou místní Lochneskou.
Poslední den se nám vstávalo dobře díky novým skládacím matracím, které jsme pořídili v obchodě. Horší byla představa, že nám tahle maličká dovolená končí a musíme se vydat zpět směr náš islandský domeček.
Vzali jsme to přes horský průsmyk Öxi, který nabízí hezké výhledy. Jsem ráda, že jsme cestu přes tento průsmyk zvolili směrem zpět jelikož jsme to měli celé z kopce, na cestu tam by to byl pěkný zahul pro autíčko. Samozřejmě zastávka na další vodopád Folaldafoss- poněkud menší, ale se spousty malých motýlku. Tady pozor, klouže to.
Čtyři dny opravdu utečou jako voda. Mám ráda když se pořád něco podniká a Island má tolik skrytých zákoutí, že to tady jde. Ačkoliv počasí je tu opravdu občas děs, jsem vděčná že na naší krátké '' dovče" vyšlo parádně a dokonce ani nefoukalo.
Comments