Loučení s Irskem

15.1.2019 jsme se po 3 letech a 4 měsících rozloučili s Irskem, abychom mohli letět vstříc novému dobrodružství 🌏

Loučení bylo hořko sladké. Opouštěli jsme život, který nám dal bezvadný start k životu jinému. Naučili jsme se tam pořádně anglicky ačkoliv možná s Irským přízvukem. Pochopili jsme váhu peněz v jiných zemí a zbavili se tak zlozvyku přepočítávat na koruny či koukat na ceny.

Zamilovali jsme si mořské plody a potrénovali chuťové buňky jinou kuchyní než, na kterou jsme zvyklí, nemluvě o pivu. Aby však nepřevažoval jen příjem, měli jsme tu spoustu aktivit včetně bojových sportů, díky klubu Rush fight academy, který nás přijal, jako členy rodiny.

Získali jsme spoustu nových přátel a to nejen Irských, s nimiž jsme nadále v kontaktu. Měli jsme vlastní bydlení, v kterém jsme realizovali naše hobby. Kromě našeho bydlení kousek od pláže, jsme si také ze začátku zkusili sdílené bydlení s litevskou rodinou nebo českou partou.

Zažili jsme spoustu nových věcí, jako třeba kitování nebo jamování s partou body painterů.

A hlavně jsme viděli plno krásných míst, poznali místní kulturu a zvyky, plnily si sny a žili na bezvadný úrovni .

Proč to tedy chtělo změnu? Ačkoliv jsme žili v cizině už se mi zdálo, že začíná menší nádech stereotypu- vstávat, jít do práce, čekat na víkendy jakoby na nich záviselo všechno a na dovolený z kterých se ani nechcete vracet.

Během období v Irsku, jsme začali cestovat i do jiných zemí a zjišťovat, že milujeme to nekončící objevování všeho nového a pocit, když letíte do neznáma. Chtěli jsme si splnit další sny, které nešli bez toho aniž bychom opustili milované Irsko. Chtěli jsme udělat z celého života víkendy a dovolené, cestovat na plný úvazek, vidět svět trochu dál než jen 2 hodiny letadlem od naší domoviny. Pracovat jen občas, žít v autě a zažít tu svobodu rozhodnutí, kterou máme teď na Zélandu. Vidět a zažít svět trochu jinak. Dobrodružně, nevšedně a spontánně.

Díky zemi trojlístků jsme získali finance a zkušenosti si to vše splnit. Jsem za to hrozně vděčná, ale někdy se ze spokojenosti stane pouze vyhovující komfort. Občas je dobré vyjít ze své komfortní zóny a trochu riskovat. Dvakrát jsme zariskovali tím, že jsme přestěhovali naše životy do různých zemí a byla to dvě nejlepší rozhodnutí, která jsme udělali.

Do Irska se ráda jednou vrátím. Ať už jen navštívit přátele, vynechaná místa nebo třeba zestárnout.

💚🇮🇪