top of page
  • Writer's pictureVeru Diblíková

Co nám v zahraničí chybí vs. co nechybí

Po šesti letech cestování jsme si řekli, že si dáme delší zastávku v našem rodném Česku než vyrazíme zas dál .

Jenže už během prvního týdne nastal kulturní šok. Někdo ho má v Asii, my v ČR. Jak už jsme zvyklí na život v jiných zemích, různé (pro někoho třeba automatické) věci nám připomínají proč se těšíme do Čech, ale některé proč z nich chceme zas rychle pryč. Po půl roce, kdy jsme tam trávili čas, jsme pochopili plno věcí, které nám otevřeli oči.


Začneme radši pozitivně


CO NÁM V CIZINĚ CHYBÍ:


Rodina

Čas trávený s rodinou je k nezaplacení. Ačkoliv jsme s nimi stále v kontaktu, nic nenahradí když se všichni mužem společně sejít. Rodina je vlastně hlavní (a možná jediný) důvod, proč se do Čech sem tam vracíme. Obejmout a zasmát se s nimi, to je to co nejde nahradit. Kdyby to tak šlo si je všechny zabalit do kufru.



Jídlo

Ačkoliv jsem milovníkem mořských plodů a zahraniční kuchyně, české jídlo je chuť domova. To po čase začne chybět každému. Rohlíky nebo pribináček, svíčková, kachna se zelím či králík. No a nebo koláče a hašlerky. Plno věcí lze nahradit i uvařit v cizině, ale nic není jako od maminky a české ,,sámošky."


Jednoduchost

Víte, kde je jaký obchod nebo vždycky znáte někoho, kdo vám s něčím pomůže. Jednoduše znáte to, kde jste vyrostli. Víte, že ingredience na vaření nemusíte ničím nahrazovat a že většinou obchod, který stál na jednom místě před několika lety, tam možná bude stát i teď. Víte, kam si můžete zajít pro kosmetiku a kam pro pečivo.


Čeština

I když cestujeme, jako český pár, rodný jazyk nám na veřejnosti občas chybí. Znáte ten pocit, když v cizině slyšíte Čechy a hned se otáčíte odkud to jde. Nemluvě o té pohodě, když se v ČR chcete na něco zeptat a nemusíte se bát, že vám vypadne nějaké to slovíčko. Co teprve na úřadech, kdy i v česku jste z toho občas zmatení- co teprve v jiném jazyce.


Mhd a vlaky

Lidi si stěžují na českou hromadnou dopravu a její zpoždění. Zkuste čekat na bus v Irsku, to by jste měli nervičky. Někde vlaky nejezdí vůbec.


Léky a lékaři

Všechny základní kontroly zadarmo (pokud máte pojištění), prášky co známe a diagnóza, které rozumíte- většinou. Samozřejmě není nad to zajít k doktorce, která vás zná.


Zlaté české ručičky

Když se nám něco rozbije skoro vždycky známe někoho, kdo to opraví a nebo ví o někom, kdo to umí opravit. Nebo víme, kde koupit potřebný materiál, abychom si to opravili. Není potřeba hned všechno kupovat nové.


Zpátky ke koníčkům

My dva máme neskutečné množství zájmů a některé bohužel na cestách dělat nejdou, protože k ním je potřeba značná část věcí, které máme v Čechách ve studiu a ateliéru. Proto se vždy moc těšíme až se zase vrhneme na to co během cestování dělat nemůžeme.


CO NÁM V CIZINĚ NECHYBÍ:


Česká povaha

Omlouvám se, ale je to tak. Už první týden v ČR jsem dostala seřváno od průvodčího, že nemám drobné, od prodavačky že nedám deštník do kbelíku, od paní že si vybírám pečivo moc pomalu a nebo třeba ve frontě u kas. Maličkosti, které vás zamrzí hlavně kvůli tomu, že v cizině se na vás lidi usmějí a neřeší takové blbosti. Krom toho se plno lidí stará o věci do, kterých jim nic není. Pomluvy a nepřejícnost na denním pořádku. Opravdu asi dám přednost té přeslazenosti (hlavně co se týká služeb) než pokaždé z obchodu odcházet zklamaná, jak jsou lidi fakt zlí nebo protivný. Občas se nám to stalo i v zahraničí, třeba v Lisabonu, ale opravdu jen málo. Zde to je bohužel na denním pořádku. Samozřejmě s tou Českou kyselostí se potýkám i u svých článků, kdy i malá drobnost/mýlka nebo špatně napsaná koncovka, vede k nenávistným komentářům a poznámkám mimo téma.


Řeči o tvém životě

To mi opravdu nechybělo- otázky na tělo. Kdy plánujeme děti, kdy se vezmeme a co budoucnost, že cestování není na pořád a podobný. Od toho mám na jednu stranu na cestách klid.


Řízení

České silnice jsou třeba oproti Zélandským opravdu uzounké, že si občas říkám jestli o sebe s protijedoucím autem neškrtneme. A řidiči to je fakt pecka. Netrpělivost, nedočkavost a neohleduplnost. Je jim jedno, že předjíždí na plné čáře stovkou, tam kde je 70. Pak tu nemají být takové nehody. Nedej bože, když vy jedete podle pravidel v obci 50 a to je pro ně pomalu.


Placená voda

Někde v zahraniční v restauraci automaticky dostanete vodu zdarma jen co se posadíte. Tady si za ní musíte ve většině případů zaplatit i když je jen z kohoutku. Samozřejmě jsou výjimky. Nemluvě o tom, že si ji nemůžete načepovat nikde venku. Toho bych si nikdy nevšimla, nebýt Zélandu, kde byla pitná voda k dostání na každém rohu.


Drobné do košíku, zvážit si vše sám

Jinde přijdete k obchodu, vezmete košík a jdete. To samé s ovocem a zeleninou. Bohužel tady hledám po kapsách drobné a někdy ani do košíku nepasují. Nemluvě o obchodech, kdy si člověk musí zvážit každý kus zeleniny i ovoce sám- holt v ČR nemají asi váhu na kase, jak jsme byli zvyklí. Není nad to zapomenout zvážit pórek a muset ho jít vážit dodatečně přes celou prodejnu. Ne, není to nic vážného jen je to otravné a neekologické mít všude nálepky s počtem gramů každého sáčku.


Náhlé změny teplot

Nadpis mluví za vše. Je neuvěřitelný, že jeden den je 25 stupňů a hned druhý 15. Celkově se nedivím, že podzim a zima jsou všichni nemocní. Vím, že jsme přijeli zrovna v deštivé období, ale úplně jsem zapomněla, že v ČR během deště je i takové chladno. V Irsku jsme třeba měli jistotu, že když na podzim prší, tak je alespoň teplo.


Smog a těžký vzduch

Nikdy před tím jsem si nevšimla, jak se nad Českem drží smog/smogový mrak nebo jak to nazvat. Plus hutný vzduch, který se mi po takové době, kdy jsme byli pořád blízko moře, hůř dýchá. Toto se týká spíš nížin.


Moře

To prostě v Čechách není. Nikdy nepojedete kolem pobřeží a necítíte čerstvý přímořský vzduch, šum moře a neuvidíte létající racky. Česko je přírodně bohaté, ale moře ničím nenahradíš. Mě osobně nestačí u něj být jednou ročně. Pro mě je to neskutečný relax a nemusí byt ani počasí na koupání, stačí my být v jeho blízkosti.



Měsíční výplaty

Všude v cizině , kde jsme žili, jsme dostávali výplatu každý týden. Vůbec mi nechybí čekat celý měsíc na výdělek a neumím si představit po takové době zase začít pracovat v Česku a myslet na to, že peníze nebudou tak často a první měsíc vlastně vůbec. Možná jsem tím zhýčkaná, ale je to super nemít skoro ani čas ty peníze utratit. Ale zvykat se dá na cokoliv.


Uspěchanost

Přijde mi, že v ČR všichni někam spěchají, strkají se, zaneprazdňuji se od rána do večera, nahánějí hodiny v práci a nedokážou zvolnit. Jakoby už ani neuměli relaxovat a vše si užívat. Domlouvat se s někým na návštěvu člověk musí aspoň týden do předu. Lidi si tu už snad ani neumí najít čas jeden na druhého a hodně z nich se ozvou jen když něco chtějí.


Co by mělo být rychle, hrozně trvá

Naopak důležité věci, na ty je v Čechách času dost. Všude plno silnic i chodníků rozbouraných a hrozně dlouho trvá než to dělníci opraví. Leckdy tak jeden chodník trvá půl roku a výluka na trati je naplánována na 3 měsíce jen, protože upravují 3 metry kolejí. Což by se třeba v Norsku stát nemohlo, tady měli za týden silnici opravenou.


Podělávky

Je neuvěřitelný, jak každý hrabe každou korunu a jak nejlépe to udělat? Podvést někoho druhého a lhostejně, jaké s tím má problémy. Pro korunu by si tu každý druhý člověk nechal snad i koleno vrtat. Bezohlednost , hlavně že ty se máš dobře. Nikdy jsme neměli problém s koupí auta, přiletíme do Čech a hned první auto od nějakého šmejda.


Každý má jiné názory a možná mě milovníci Česka zakousnou, ale takhle to prostě vidím já ať se to někomu líbí nebo ne. 6 měsíců v ČR a opravdu se nepřestávám divit, jak to tam občas ,,funguje.,,

Jsem pyšná na svou domovinu a všude ve světě se chlubím tradicemi, jídlem, kulturou i jazykem.

A je mi jasné, že kdybych nikam neletěla a nevěděla, jak to chodí jinde asi by mi to tak nepřišlo.

Jsou lidé, kteří by nezměnili nic a na zahraničí je nic neláká-to respektuji. Ale my jsme asi ti přelétavci

Nikdy nad svou domovinou nezavřu vrátka, ale dost často z těch vrat odcházím s úlevou.

Jak to máte vy?

153 views0 comments

Recent Posts

See All

Comments


bottom of page